Jaroslav Šonka: Holky z dvaadvacítky
Dejme si rok k realizaci generační výměny. Generační perioda je období někde mezi 19 a 25 lety. Známe zlomy z poválečného západního Německa – byl to rok 1968 –, či ze Španělska v roce 1996, tedy 21 let po smrti generalissima Franca.
Tu horní hranici generační periody, pokud počítáme od listopadu 1989, jsme už zažili. Příští rok našeho politického vývoje by se tedy měl odehrávat právě podél generačního konfliktu.
Holky ve dvaadvacítce v Břevnově si uvědomí, že s prezidentem používajícím sprostá slova v médiích nechtějí mít nic společného a přestanou si říkat „ty vole“. Pak pochopí i to, že některé prezidentovy názory na světovou politiku, na politické elity doma, či na život s cigaretou či bez, jsou podivné a ten pán se pro ně stane jen hloupým dědkem, kterého je třeba při příští příležitosti vyměnit.
Pak si přečtou něco o minulosti před rokem 1989 a pochopí, že trochu zanedbaly fakt, že se o svoji budoucnost musejí postarat samy. Podívají se na minulost pana Babiše a zjistí, že bez kariéristického zápalu za časů komunismu dnešní finanční, politické či bulvární kariéry jsou téměř nemožné.
Podle podobné úvahy se jim nebude líbit příprava prezidentské kandidatury Vladimíra Dlouhého, kterému to možná dojde. Holky si nastaví laťku občanského uvažování a začnou výraz „ty vole“ zase používat, ale tentokrát adresně, vůči těm, kteří na politiku kašlou a umožňují tak, aby s nimi – a s námi všemi - někdo zametal.
Protože dnešní mladí již nemají problémy s jazyky, přečtou si tyhle holky také něco o tom, že téměř všude jinde jsou jména politických stran jaksi standardní, aby bylo jasné, kam ona strana či hnutí vlastně směřují.
Podiví se tedy, a bude jim podezřelé, když si kdokoli, kdo vystupoval do tohoto okamžiku pod jiným jménem, si bezzákluzově vymyslí jméno nové, ale nikoli nový obsah. Proč my tenhle dudlík dudláme bez pochyb? Musíme o tom více uvažovat, pomyslí si ony holky a založí stanu NE (Nezávislé Expertky). Opustí nereflektující stádo.
Vyjádřím slovy klasika, Friedricha Nietzscheho, ve vlastním překladu:
Pozoruj stádo, které se kolem tebe pase: neví, co je včera, co je dnes, skáče, žere, odpočívá, tráví, znovu skáče, od rána do noci a den za dnem, pevně přivázáno svou libostí a nelibostí na kolík okamžiku, a proto ani těžkomyslné ani omrzelé. Vidět to člověka trápí, protože se svým lidstvím před zvířetem vypíná, a přece na jeho štěstí hledí žárlivě, neboť chce právě to. Jako zvíře, nežít ani omrzele ani v bolestech. A přece to chce marně, protože to nechce jako ono zvíře. Člověk se zvířete ptá: Proč mi nemluvíš o svém štěstí a jen se na mne díváš? Zvíře chce už už odpovědět a říci: je to tím, že pokaždé hned zapomenu, co jsem chtělo říci — v tom však zapomíná i tuto odpověď a mlčí. To člověka zarazilo.
Tohle včera, dnes a zítra, reflexe, která nás odlišuje o Nietzscheho zvířete, to bude v roce 2015 hybnou pákou uvažování mladých a prostředkem k tomu, že snad něco začne vypadat jinak.
Mohu se ovšem mýlit – a budu pozorně naslouchat, zda ty holky ve dvaadvacítce přestaly pro sebe být „volové“. Ovšem náznaků změn by mělo být víc. Tím se budu zabývat ve svých dalších textech tohoto roku. Nebo se budu kát za mylnou předpověď.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
