Jan Vávra: Učebnicový příklad populismu
Často se vedou debaty, kdo je to vlastně populista. Politologové přinášejí různé průvodní znaky populismu, ale nic nepomůže pochopit teorii lépe než praktický příklad. A právě teď, na postoji naší vlády k Sudetoněmeckému sjezdu, který se má konat v Brně, vidíme učebnicovou ukázku populismu.
To, že se setkání sudetských Němců vyhnaných po druhé světové válce z Československa – případně jejich potomků – má odehrávat v Brně, není ze strany organizátorů jen symbolické gesto smíření.
Čtěte také
Právě z Brna vyšel koncem května 1945 pověstný Brněnský pochod smrti, kdy asi 20 000 brněnských Němců, převážně žen, dětí a starců, bylo hnáno směrem k rakouským hranicím. Tam stovky až tisíce z nich ani nedošly, protože po cestě umřely kvůli epidemii a vyčerpání, nebo byly zastřeleny.
Brněnský sjezd by tak mohl být výrazem našeho přiznání viny a omluvy bývalým spoluobčanům, které dekret prezidenta Beneše zbavil občanských práv, a s několika povolenými kilogramy majetku byli vyhnáni do Německa. Sudetští Němci již učinili několik vstřícných gest, včetně toho, že se vzdali jakýchkoli nároků na majetek, který jsme jim tehdy sebrali.
Zatímco předchozí vlády se snažily vůči sudetským Němcům chovat aspoň trochu slušně a přiznat naši odpovědnost za zvěrstva, kterých se tehdy Češi dopouštěli, z chování současných vládních politiků se ale dá usuzovat, že druhá světová válka ještě neskončila.
Čtěte také
Premiér Andrej Babiš ve středu prohlásil, že nepovažuje sjezd za šťastný. Za vládu se ho prý nikdo nezúčastní. Poslanecká sněmovna s největší pravděpodobností přijme hlasy vládních poslanců prohlášení, že by se sjezd neměl vůbec konat.
A ministr zahraničí Macinka kritizoval mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení, že se spojil s neziskovou iniciativou, které tento přičinlivý učedník Václava Klause samozřejmě pokládá za vtělení ďábla.
Nacionalismus, nenávist a strach
Sjezdu se má zúčastnit bavorský ministerský předseda Markus Söder i spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt. Z hlediska česko-německých vztahů jde tedy o významnou událost a ani náš premiér by tam neměl chybět.
Čtěte také
Pomineme-li, že je minimálně slušné uznat náš podíl na masakrech německého civilního obyvatelstva, už jen z čistě pragmatického hlediska jsou dobré vztahy s Německem pro nás zásadní.
Přesto dává premiér Babiš před rozvíjením strategicky důležitých vztahů přednost možnému získání několika hlasů extrémně nacionalistických voličů, kteří většinou patří do tábora SPD a kteří stále pokládají Německo za největší hrozbu. Dokonce větší než Rusko, jak se nedávno nechala slyšet strana Svobodných.
Čtěte také
Místo toho, aby Babiš pokračoval v procesu smiřování s naším sousedem – konání Sudetoněmeckého sjezdu v bývalé domovině má být dalším významným krokem – tak 80 let po skončení války rozdmýchává ty nejnižší a nejodpornější emoce, jako je nacionalismus, nenávist a strach.
Ukazuje tak, že nejdůležitější je pro něho volební zisk, a to bez ohledu na to, jaké to bude mít pro náš stát důsledky. Právě tendence získávat hlasy podněcováním negativních emocí je jedním ze základních znaků populismu. Populisté jsou ochotni pro svoji popularitu udělat cokoli, bez ohledu na celospolečenské dopady.
Andrej Babiš se tak rozhodně nechová jako státník, který má vést republiku vstříc demokratické, prosperující a bezpečné budoucnosti. Spíš nás strhává do nacionalistické nesnášenlivosti, která vedla v minulosti – jak nám právě ukazuje případ druhé světové války – vždy ke špatným koncům.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
