Karel Hvížďala: Veřejný prostor a politická kultura

Takto ideálně definovaný veřejný prostor počítá s tím, že se argumenty mají posuzovat podle racionální síly, nikoliv podle autority nebo ekonomického postavení. Habermas staví ideu veřejnosti jako základní kámen demokracie, na níž se podílí většina sobě si rovných lidí, která je díky tomu otevřená všem, transparentní a soudná.  

Čtěte také

Karel Hvížďala: Liberální demokracie obvykle umírá tiše

Jinými slovy tento sociolog a jeho následovníci hledají souhlas, shodu, společný postoj či jednomyslnost prostřednictvím komunikativního jednání. Kladou důraz na přesný jazyk, jako základní prostředek každého smysluplného soužití, kterým lze místo potlačení konfliktu každý zápas mezi legitimními oponenty přetvořit v konstruktivní kompromis v rámci sdíleného demokratického rámce. 

V jejich modelu jsou politické identity a zájmy chápány jako neustále se vyvíjející a formované prostřednictvím konfliktů a střetu s odlišným. Tento přístup v demokratickém prostředí umožňuje každý konflikt chápat jako produktivní sílu, která vytváří spoluúčast a zabraňuje stagnaci. 

Jen díky tomu se může zrodit institucionalizovaná forma neshody, v níž mají různé hlasy právo být vyslyšeny a kde rozdílnost není hrozbou, ale nutnou podmínkou vitality a rozvoje.

Čtěte také

Hulvátská politika hrstky nýmandů není vůlí většiny národa, říká Rychetský o vystupování Motoristů

Schopnost chápat spory podle zmíněných pravidel, dodržovat zákony a režim řeči, určuje politickou kulturu, která zaručuje, že zákulisní boje se nedotknou respektu k institucím, že účastníci vědí a věří, že stát má větší hodnotu než stranické či osobní zájmy.  

Kdykoliv se tyto normy hroutí, jako to známe z učebnic po roce 1938, 1948, nebo jak jsme to zažili po roce 1968, otevírají se stavidla a veřejný prostor ovládnou klevety, sprosťárny, mstivost a zlovolná libovůle, tedy kulturní války, které mají za cíl rozdělit společnost.

Bohužel způsoby komunikace ministra zahraničí a premiéra s prezidentem v posledních dnech tuto situaci připomínají. 

Vulgarity jsou jen nálepky

Naše mladá a křehká politická kultura se od sociologova ideálu zase vzdaluje: spory mezi vládou a prezidentem nepředstavují novou dynamiku, ale naopak normalizují hrubé deviantní chování a nadvládu jednoznačných soudů, kterým začíná každá destrukce demokracie. Vulgarity jsou jen nálepky, které znemožňují dialog, jako předpoklad kompromisu. 

Karel Hvížďala|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Institucionální nihilismus, který u nás přežíval z předlistopadových režimů, se vrací v ještě znetvořenější, odpudivější a špinavější podobě. Racionální diskurz, jak ho definoval Habermas, je veřejně pohřbíván a s ním i politická kultura, na které stojí každá demokratická společnost.

Dochází k rozpadu společně sdílené reality.  Šikany se doplní korupcí a občané jsou postaveni před podlou volbu mezi riskantním vzdorem a pohodlným zbabělstvím.

„Hajej, hajej, stará Praho, hajulinkej, moje blaho! Pš, pš, dadej, noc se blíží, přiletěli netopýři.“ To byl vzkaz Karla Havlíčka z Brixenu.

Autor je publicista