Jan Vávra: Starého psa novým kouskům nenaučíš
Andrej Babiš svojí reakcí na přátelsky uvolněného, ale důrazného generálního tajemníka NATO Marka Rutteho potvrdil, že není člověkem, který by si stál pevně za svými názory, a pokud je vystaven tlaku, je ochoten slíbit cokoli. Jiná věc samozřejmě je, co z toho potom skutečně splní, jak jsme poznali třeba v případě jeho střetu zájmů.
Tváří v tvář Ruttemu přestal Babiš tvrdit, že zvýšení výdajů na obranu bylo rozhodnutí Fialovy vlády a jeho se tedy netýká, protože válku nemá ANO ve svém programu. Dokonce uznal, že jeho dosavadní taktika argumentovat v debatě o výdajích na obranu absolutními čísly, aniž by je dával do poměru s HDP, není použitelná. A nakonec slíbil, že udělá vše pro to, abychom své závazky plnili. Musíme jen doufat, že tento slib dodrží lépe, než slib o tom, že nevratně přijde o Agrofert.
Čtěte také
Premiér Babiš totiž zároveň naznačil svojí oblíbenou taktikou, jak bude postupovat. Tvrdil, že jeho vláda a NATO mají rozdílné údaje o výdajích a jejich podílu na HDP – tedy že NATO má nesprávná čísla – a dodal, že si týmy ministerstva obrany a generálního tajemníka vyměnily čísla k výdajům na obranu.
Chystá se tedy zřejmě zkoušet na spojence v NATO kupeckou taktiku různých účetních triků, kterými se bude snažit se ze spoluúčasti na kolektivní obraně vyvléct a ponechat Českou republiku v roli černého pasažéra. Ale třeba ho kritika a opovržení spojenců nakonec přimějí změnit názor – aspoň pro příští roky.
Vždycky jsme se vzdali
Pokud by ale měl premiér Babiš splnit to, co Ruttemu slíbil, a chovat se stejně odpovědně, jako ostatní členské státy NATO, musel by občanům České republiky přiznat, že jsme se ocitli na pokraji války a musíme se proto vážně připravovat na svoji obranu. A zároveň by musel oznámit, že se budeme muset uskromnit, protože výdaje na obranu budou něco stát. Do toho se samozřejmě nikomu nechce.
Čtěte také
Žádný politik – ať se hlásí k nacionalismu nebo konzervativismu – včetně bývalého premiéra Fialy, se tohle lidem zatím neodvážil říct. Jediný, kdo začal veřejnost připravovat na možné ohrožení země, byl prezident Pavel. Je to ale dáno tím, že je voják a při své službě na misi v Jugoslávii nebo i jinde získal bojové zkušenosti, za což byl také několikrát vyznamenán. V tuto chvíli je proto jeho přítomnost na pražském hradě pro udržení naší státnosti zcela klíčová.
Andrej Babiš není žádný Winston Churchill a nechce lidem říkat, že hrozí nebezpečí a že se budeme muset vzdát svého blahobytu. Ještě hůř se mu ale bude říkat, že se budeme muset bránit, pokud taková situace nastane. V některých evropských státech už vážně uvažují třeba o povinné vojenské službě. Například všichni Němci ve věku 17 až 45 let, kteří chtějí odjet do zahraničí na dobu delší než tři měsíce, musí mít zvláštní povolení Bundeswehru. Dovedete si něco takového představit u nás?
Zde se ukazuje náš hlavní handicap, který ale jen tak neodstraníme, a to je skutečnost, že jsme nikdy za svůj stát nebojovali a vždy jsme se vzdali. Boj prostě nemáme v genech – jako to mají třeba Poláci, kteří také už pár let vydatně zbrojí. Pro žádného politika nebude teď snadné přesvědčit veřejnost o nutnosti nějakých obětí. A Andrej Babiš je se svým osobnostním založením jeden z nejméně vhodných politiků pro takovou misi.
Ale když už se ocitl v této situaci, tak by měl být aspoň rád, že se může opřít o prezidenta Petra Pavla. Jeho osobnosti uznávaného profesionálního vojáka by se teď měl snažit maximálně využít.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
