Jan Vávra: Neviditelná ruka selhala
Nedávno zveřejnil Český statistický úřad informaci, která do značné míry odpovídá na otázku, proč jsou u nás tak drahé potraviny, že to musí dokonce řešit i vláda. Zisk domácího zemědělského sektoru – ačkoli třeba Agrární komora stále hrozí jeho kolapsem – vzrostl z předloňských 9 na loňských 22 miliard korun.
Připomeňme, že na ceně potravin se podílejí zemědělci, zpracovatelé potravin a obchodníci. Kdo nejvíc vydělává, není někdy možné přesně zjistit, ale něco nám napoví příklad vajíček, jejichž cena vzrostla v EU podle Eurostatu průměrně o 30 procent, u nás ale o 85 procent, takže je nejvyšší v Evropě.
Čtěte také
A neméně vypovídající je, že – tentokrát podle Českého statistického úřadu – ještě před rokem prodávali zemědělci obchodníkům vejce za 1,94, letos v lednu už za 3,24. Proč máme dražší potraviny nejen než v Polsku, ale i Rakousku nebo Německu, kde je kupní síla obyvatelstva násobně vyšší?
Příčina je zřejmá. Český trh s potravinami je ovládán kartelem největších agroholdingů, které mají pod kontrolou jak zemědělskou výrobu, tak i zpracovatelský průmysl. Zatímco v EU hospodaří průměrně jeden podnik na 16 hektarech, u nás průměrně na 133 hektarech. Neexistuje tak konkurence.
Důsledky kolektivizace
Je to v prvé řadě důsledkem kolektivizace zemědělství, která byla u nás provedena dokonaleji než v ostatních zemích socialistického tábora, snad s výjimkou Sovětského svazu. Historici by někdy mohli odpovědět na otázku, zda čeští komunisté prosazovali kolektivizaci brutálněji než třeba komunisté polští, nebo zda naši sedláci vstupovali do družstev ochotněji než Poláci, Maďaři nebo Rumuni.
Čtěte také
Češi ztratili vztah k půdě. Když se pozemky vracely, vlastníci neměli zájem nejen hospodařit, ale ani se o svoji půdu starat. Dnes u nás existují 3 miliony vlastníků půdy, ale většina svůj pozemek nikdy neviděla a vůbec je nezajímá, kdo a jak na něm hospodaří.
Nejrychleji se v nových podmínkách zorientovali bývalí funkcionáři zemědělských družstev a státních statků, kteří spolu s podnikateli typu Andreje Babiše ovládli většinu již tak propojených zemědělských i zpracovatelských podniků, a ještě více je koncentrovali. ÚHOS v tomto procesu monopolizace zcela selhal.
Postavení agrobaronů posilují zemědělské dotace, protože systém je u nás nastaven v jejich prospěch: Kdo má víc hektarů, dostane více. Peníze, které mají pomáhat životu na venkově, plynou na konta velkých firem, které sídlí ve městech.
Čtěte také
Mezi obchodníky konkurence existuje, ale řetězce se většinou neodváží dovážet levnější potraviny třeba z Polska, protože naši zemědělci – v čele s Andrejem Babišem – vytrvalým mediálním tlakem zdiskreditovali pověst polských potravin, takže se je čeští zákazníci bojí kupovat.
Agrobarony vykrmovali – počínaje ministrem Zemanovy vlády Fenclem – všichni ministři zemědělství, ať již pravicoví nebo levicoví. Agrární komora dokázala zlikvidovat i nesmělý pokus současné vlády trochu omezit obrovské dotace největším agrobaronům.
Strmě rostoucími cenami potravin teď tedy platíme jak za dřívější komunistické kolektivizační nadšení, tak za pozdější víru v ideologické pravicové poučky o neviditelné ruce trhu a o tom, že každý soukromý vlastník je lepší než stát. Skutečnost, že místo JZD a státních statků tu máme kartel agrobaronů, je důkazem, že v tomto sektoru transformace selhala. Pro nás jako spotřebitele je to ale trochu drahá zkušenost.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
