Kateřina Smejkalová: Potraviny nad zlato
Zatímco ceny energií a pohonných hmot jsou již měsíce předmětem intenzivní pozornosti veřejnosti, médií i politiky, čímž se je snad také podařilo dostat alespoň jakž takž pod kontrolu, zažíváme nyní prozatím bez většího celospolečenského rozruchu regulérní explozi cen v jiném pro normální život nezbytném odvětví – totiž u potravin.
Naše celková, v evropském porovnání velmi vysoká inflace je tažena právě jimi, některé zcela základní suroviny jako cukr a vejce ke konci loňského roku zdražily meziročně více než dvakrát, tuk o 70 procent a o polovinu vyšší cenu zaznamenaly mléko a mouka. Ani v lednu se však růst nezastavil, u mnoha produktů stačí pár dní mezi nákupy, aby najednou stály i o desetikoruny více.
Čtěte také
Lidé sdílí historky, jak při nákupu pár drobností nevěřícně kontrolují účtenku v přesvědčení, že pokladní musela udělat chybu. Píší na sociální sítě, že nakupují již výhradně v akcích, a to už i ti se slušnými příjmy (pro ty ostatní to často byla nutná běžná praxe už před inflací). Mnoho těch zvyklých připlácet si za kvalitu se toho nyní vzdává.
Množí se výpravy za velkými nákupy potravin do sousedního Polska i Německa, kde jsou ceny totožného zboží, které lze dostat i u nás, místy už jen čistě nominálně až o polovinu nižší. Německá kupní síla je ale nadto oproti té naší v průměru trojnásobná.
Čtěte také
Zatímco kupříkladu malé balení značkového margarínu s máslem se tak u nás vyšplhalo na cenu kolem 70 korun, u sousedů se dá tentýž běžně sehnat v přepočtu za necelých čtyřicet. Už to je obrovský rozdíl, když to ale ještě poměříme rozdílnou výší mezd, pocítí Němci ve své peněžence jeho nákup zhruba tak, jako by nás s našimi příjmy stál něco přes 12 korun.
Pravý opak rázného signálu
Právě to usvědčuje ze selhání českou politiku. Jistě, zdražování potravin částečně má své objektivní důvody – do jejich produkce se promítají zvýšené ceny energií v důsledku války na Ukrajině a také tamní důležitá produkce plodin nyní na světových trzích chybí. Jak moc se tyto okolnosti do cen projeví, je však zcela očividně závislé na činnosti, potažmo nečinnosti té které konkrétní vlády.
Čtěte také
U té naší panuje podezření, že svým nezájmem o segment potravin, čas od času proloženým vlažným a nezávazným apelem na přiměřenost marží, takto výrazný nárůst cen nejen že připustila, ale dokonce možná vyprovokovala. Nadnárodní obchodní řetězce a korporátní výrobci potravin si tak na nás z podstatné části zkrátka mastí kapsy, protože můžou.
Je na tom dobře vidět moc inflačních očekávání: s inflací vláda v podstatě nebojuje, místo toho se tváří, že je jakousi nezkrotitelnou přírodní silou, kterou musíme přečkat podobně jako třeba vánici. Proč by ji pak tedy producenti a prodejci ještě trochu nepřiživili, když jsme s ní už stejně smíření.
Čtěte také
Patří k povaze inflace, že už jen sama uvěřitelná odhodlanost politiky by ji mohla mírnit, včetně toho, že by dodala odvahu i spotřebitelům se rázněji proti cenám vyhranit, podobně jako to dělá třeba organizovaná spotřebitelská lobby ve zmíněném Německu. Místo toho ekonomický poradce premiéra Štěpán Křeček na podzim lidem vzkázal, že potraviny přece za vysoké ceny v Česku kupovat nemusí a mají si pro levnější zajet do Polska. To je pravý opak rázného signálu, že neospravedlnitelné zvyšování cen se u nás trpět nebude.
Až lidé přestanou mít na jídlo
Z hlediska konkrétních opatření je jasné, že musí být komplexní a chytrá. Nikdo nezpochybňuje, že se globálně integrované zemědělství a potravinový průmysl ovlivňují složitě, jde i o jeho dlouhodobé nastavení, které v českém případě favorizuje velké, zčásti nadnárodní hráče, kteří si zajistili nad českým trhem příliš velkou moc.
Čtěte také
Přesto by vláda řešení hledat měla. Nabízí se snižování daně z přidané hodnoty, která je u nás na potraviny v evropském porovnání vysoká, doplněné kontrolou marží, aby se do cen její snížení skutečně projevilo.
Spolu s tím se dá tlačit také na nárůst kupní síly zvyšováním minimální mzdy a platů ve veřejné sféře, jelikož příliš rozhazovačnými domácnostmi tato inflace skutečně tažená není a těžko je možné je ve jménu boje s ní nechat doslova vyhladovět.
Bála-li se vláda nepokojů, až si lidé v zimě nebudou mít čím zatopit, je totiž opravdu s podivem, že se nebojí, co se společností udělá, až lidé přestanou mít na jídlo.
Autorka je politoložka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
