Jan Vávra: Komu jsme ochotni pomáhat?

27. březen 2022

Svojí spontánní ochotou nezištně pomáhat Ukrajincům prchajícím před válkou Češi bezesporu překvapili. Lidé nabízejí ubytování, posílají peníze, zapojila se spousta dobrovolníků, mnozí se vydali na slovenské nebo polské hranice, odkud svými auty odváželi uprchlíky. Vláda umožnila jejich rychlou registraci, poskytla jim základní pomoc, nabízí práci, zajišťuje školy pro děti a zdravotní péči.

Podobnou vlnu solidarity jsme zažili nedávno po ničivém tornádu na Moravě, kdy lidé poslali pro zasažené obce 1,3 miliardy korun. Podle údajů charitativních organizací peníze na účtech přibývaly nejrychleji bezprostředně po katastrofě, miliarda se vybrala během několika prvních dní. Většinou se jedná o menší částky, ale od velkého množství dárců.

Čtěte také

Podle Michala Opatrného, vedoucího katedry etiky, psychologie a charitativní práce na Jihočeské univerzitě, právě katastrofa, nečekané neštěstí nebo dramatická situace dokážou rychle vyvolat obrovskou vlnu solidarity. Podobně dokáže ochotu pomoct vzbudit i dojemný příběh jednoho člověka, který se dostal do svízelné situace a který odvysílá televize.

Jak ale upozorňuje Michal Opatrný, mnohem horší je to s naší ochotou pomáhat dlouhodobě, a zejména těm, kteří jsou ve špatné situaci trvale a kteří se nemohou předvést v dojemných příbězích. Platí tedy, že bez silného příběhu nemáte ani jako chudák šanci, protože – jak píše filozof Václav Bělohradský – v „současné mediasféře musí být každé sdělení přioděno do šatu křiklavé barvy, jinak nepřitáhne pozornost surfujících uživatelů sítí“.

Resentimenty pohádek o Slovanech?

I když Češi věnovali dosud na pomoc Ukrajině rekordní částku a stále posílají peníze, už se ozývají politici, kteří sázejí na to, že i ochota pomáhat jednou skončí. Andrej Babiš obvinil ve svém facebookovém Čau, lidi vládu, že upřednostňuje Ukrajince, a vyzval, abychom „pomáhali i našim lidem“. A Tomio Okamura varoval, že masová vlna migrace z Ukrajiny způsobí „zhoršení bezpečnosti a podseknutí mezd pro naše občany v manuálních profesích“.

Čtěte také

Opravdu musíme počítat s tím, že válka na Ukrajině může trvat dlouho a že bude mít i ekonomické dopady. Guvernér ČNB Jiří Rusnok se obává, že vysoká inflace se projeví na dramatickém snížení hospodářského růstu. Co se stane, až válka na Ukrajině zevšední, zevšední i utrpení Ukrajinců a do toho se začne zhoršovat naše životní úroveň? Budeme stále ochotni pomáhat? Nepodlehneme pokušení svádět na Ukrajince vinu za pokles našich reálných příjmů?

I když většina z nás dnes upřímně vítá ukrajinské uprchlíky, neměli bychom zapomínat, že ještě nedávno bylo označení „vítač“ zcela dehonestující. Rozdíl mezi vítáním prchajících Ukrajinců a odmítáním uprchlíků z arabských zemí podtrhuje i používané označení. Ukrajinci jsou „uprchlíci“, kdežto uprchlíci před válkou v Sýrii byli pro nás „migranti“. Možná by se sociologové mohli pokusit odpovědět na otázku, proč se chováme k Ukrajincům prchajícím před Rusy jinak než k Syřanům, kteří před pár lety utíkali před stejnými ruskými vojáky.

Jan Vávra

Jsou to resentimenty obrozeneckých pohádek o Slovanech? Je to tím, že mluví jazykem, který pokládáme za příbuzný? Že nejsou svým oblečením a vzezřením rozeznatelní od nás?

Pokud by nás ukrajinská zkušenost přiměla vnímat utrpení jiných obecněji, pomáhat dlouhodoběji a bez pomoci dojemných příběhů, udělali bychom i něco pro sebe. A snad zase bychom nezačali volat „stop migraci“, až se v budoucnu objeví uprchlíci i ze vzdálenějších zemí.  

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio