Jan Vávra: Kdo chce porazit Andreje Babiše?
Klíčovou tématem takzvaných tradičních stran i nebabišovských médií je hledání odpovědi na otázku, jak zabránit Andreji Babišovi v sestavení jednobarevné vlády, případně jak ho do vlády vůbec nepustit, aby nemohl uskutečňovat to, o čem sní, když náhodou spí. To by totiž znamenalo demontáž současného systému a jeho nahrazení efektivně - tedy autoritativně - řízeným státem.
Babiše je samozřejmě třeba porazit ve volbách, což ovšem při pohledu na výsledky voleb v Polsku nebo Maďarsku, se kterými zeměmi se naše vláda v poslední době intenzivně spojuje, nevyvolává příliš optimismu.
Někteří komentátoři proto varují před možností, že se mezi tyto země s neliberálními a víceméně nedemokratickými režimy velice brzy zařadíme.
Babišův kýč
Starého psa novým kouskům nenaučíš, jak ostatně dokazuje i staronový lídr sociální demokracie. A nová krev není uvnitř politických stran k dispozici. Jan Vávra
Zatím ovšem mezi politiky, kteří před vládou Andreje Babiše varují, nevidíme příliš invence ani snahy něco pro posílení vlastní pozice udělat. První chybou je, že se snaží porazit Babiše na jeho hřišti.
Všechny politické strany totiž cílí na stejné publikum, tedy starší, spíše nemajetné, méně vzdělané voliče z menších měst a venkova. Tyto lidi ovšem dokáže se svojí kýčovitou a všudypřítomnou kampaní oslovit daleko lépe Babiš.
Působí na ně mnohem víc osoba silného vůdce, který všechno zařídí, než zdánlivě racionální sliby, kterými je ostatní strany zahrnují – ať už slibují vyšší nemocenskou, dobré platy, sociální jistoty nebo naopak nižší daně. Takové publikum bude vždy volit spíše Babiše, podobně jako v USA volili - zdánlivě nepochopitelně - nejchudší Američané bohatého magnáta. Navíc se do tohoto prostoru tlačí i menší xenofobní strany Okamurova typu.
Změnit styl
Otázkou je, zda není lepší cestou k úspěchu pokusit se oslovit jiné skupiny voličů. Tedy zaměřit se na ty, které se zatím příliš neobtěžovaly jít volit.
Taková mobilizace zejména mladších, městských a liberálních voličů, která se podařila labouristům v Británii nebo Macronovi ve Francii, by ovšem kladla na takzvaně tradiční strany nároky, které jsou zřejmě nad jejich síly.
Znamenalo by to změnit nejen rétoriku a způsob komunikace, ale celý svůj zaběhnutý styl fungování, který je pro mladší voliče totálně nezajímavý a spíše odpuzující. Tradiční politické strany teď doplácejí na svoji uzavřenost a sebestřednost.
Odsouzeni k prohře
Bohužel to tedy vypadá, že tradiční strany jsou vlastní vinou odsouzeny k prohře, jako se to stalo například ostatně právě ve Francii. Jan Vávra
Starého psa novým kouskům nenaučíš, jak ostatně dokazuje i staronový lídr sociální demokracie. A nová krev není uvnitř politických stran k dispozici. Přitom je čím dál jasnější, že tradičním modelem volební kampaně není možné hrát s Babišem rovnocennou partii. Jeho profesionálně vedená kampaň využívající cíleně všeobecné frustrace a znechucení politikou, bude u určitých vrstev obyvatelstva vždy úspěšnější.
Bohužel to tedy vypadá, že tradiční strany jsou vlastní vinou odsouzeny k prohře, jako se to stalo například ostatně právě ve Francii. Ovšem na rozdíl od Francie může mít v Čechách taková prohra fatální důsledky.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
