Jan Vávra: Hledáme marně premiéra do těžkých časů
Zatímco naše politická scéna řeší na jaké – pokud možno lukrativní – místo uklidí jistého hranatého a ambiciózního poslance jedné sedmiprocentní strany, svět kolem nás se dramaticky proměňuje.
Západní politici i komentátoři se shodují v názoru, že vývoj rychle směřuje do nové éry, ve které mezinárodní normy nahradí právo silnějšího. Zákony džungle se ale neprosazují jen na mezinárodním poli, řadě států už vládnou autoritativní vůdci, kteří si s dodržováním pravidel nelámou hlavu.
Čtěte také
Nejvyhlášenějším příkladem jsou Spojené státy, ale dalšími jsou třeba Erdoganovo Turecko, Orbánovo Maďarsko, Modiho Indie, Netanjahuův Izrael a samozřejmě Si Ťin-pchingova Čína. Liberální demokracie, jak jsme ji znali, odchází ze scény. Nepříliš optimistické vyhlídky potvrdila na soukromém večírku i sama šéfka unijní diplomacie Kaja Kallas, když prohlásila, že „možná je teď pravý čas začít pít“.
Pokud mezinárodní právo nahradí zákony džungle, může to mít pro malé státy – jako je Česká republika – neblahé důsledky. Naše nová vláda ovšem nejnovější vývoj ve světě ignoruje. Nevnímá ani nebezpečí z Ruska, ani ze strany Donalda Trumpa. Tváří se, jako by NATO stále existovalo v původní podobě a o naši bezpečnost se nestará.
V programovém prohlášení vlády čteme, že „dle našeho názoru nedošlo k žádné systémové změně takového charakteru, která by vyžadovala přehodnocení typu, účelu nebo velikosti Armády České republiky“. Taková ignorance je za současné situace opravdu nebezpečná.
Čtěte také
Ministr zahraničí Petr Macinka se nedávno sešel s americkým velvyslancem. Podle oficiálního záznamu ho velvyslanec odrazoval od toho, aby se Česká republika připojila k prohlášení evropských zemí na podporu Dánska, kterému Spojené státy – dosud jeho spojenec – vyhrožují anexí Grónska. A Česká republika pak na prosincovém summitu Dánsko skutečně nepodpořila.
Zatím tedy posloucháme slepě Američany. Tím se nelišíme od ostatních postkomunistických zemí, které vždy obdivně vzhlížely k Washingtonu a používaly USA jako protiváhu ke zlému Bruselu. Polsko prohlášení na podporu Dánska také nepodpořilo, a také nepošle do Grónska žádné vojáky, ale polský premiér Tusk si – na rozdíl od našeho premiéra – nedělá iluze.
Případný americký vojenský zásah v Grónsku by byl podle něho z politického hlediska katastrofou. Pokus o zabrání území státu, který je členem NATO, jiným státem Severoatlantické aliance by znamenal konec světa, jak ho dnes známe. A Tusk varoval, že je nutné počítat s každým scénářem, protože počínání amerického prezidenta je nevyzpytatelné.
Nemáme štěstí na národní vůdce
Je samozřejmě možné, že Trumpův tlak na anexi Grónska je jen hrou, která má vynutit na Evropě další ústupky. Ale kdo ví? Poslední Trumpovy kroky jako hra moc nevypadají.
Čtěte také
Naše vláda si podobné otázky neklade. Bohužel se potvrzuje, že za této napjaté mezinárodní situace se stal českým premiérem už poněkud unavený a opotřebovaný starý muž, který má dost vlastních problémů. Předvádí sice podivné záblesky hyperaktivity – jako když rozjařeně zpívá italské písně nebo se zajímá o mladé pirátské poslankyně – ale jinak nepůsobí jako vůdce, který by věděl, kudy dál.
Deficit vládnutí nahrazuje nadáváním opozici a nepříliš věrohodnými sliby na sociálních sítích. Ovšem, abychom byli upřímní, ani Petr Fiala nebyl předseda vlády do těžkých časů, které nás evidentně čekají.
My Češi zkrátka nemáme na své národní vůdce štěstí. Ale ty poslední jsme si svobodně zvolili…
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
