Útok jednoho státu NATO na druhý je sci-fi, říká Kmoníček. Jsme na straně Dánska, ale situace není černobílá
Americká vláda Donalda Trumpa pokračuje v agresivní zahraniční politice. Poté, co prezident Trump veřejně prohlásil, že cokoliv menšího než kontrola Spojených států nad Grónskem je nepřijatelné, se ve středu setkali zástupci USA a Grónska. „Jsme na straně Dánska, ale situace není černobílá,“ shrnuje pro Český rozhlas Plus tuzemský pohled na konflikt poradce premiéra pro národní bezpečnost Hynek Kmoníček.
Jaká je pozice české vlády, respektive premiéra k požadavku Spojených států na to, aby se k nim připojilo Dánsko?
Tato chvíle není první kapitolou této knihy. Ta kniha je velmi dlouhá a Dánsku se prostě nevyplatilo to, že naplno a rychle nerealizovalo dohody, které dánská premiérka měla s Donaldem Trumpem na konci jeho prvního funkčního období. Možná spoléhala na to, že žádné druhé funkční období už nebude. Tato sázka se nevyplatila.
Čtěte také
Je to trošku sci-fi, že by jeden stát Severoatlantické aliance útočil na druhý. Nejlépe se to ukazuje na složitých a veřejnosti obtížně vysvětlitelných právních analýzách, které se teď objevují. Právníci řeší, jestli požádat o pomoc Alianci je totéž, co požádat o pomoc alianční státy, jakým způsobem se vlastně má právně aktivovat článek pět a podobně. My jsme na straně Dánska, ale víme, že situace není černobílá.
Vyjádří Česká republika, že je na straně Dánska, alespoň symbolicky? Švédsko, Norsko, Francie nebo třeba Německo posílají na místo několik vojáků
Nepočítáme s touto formou pomoci. Ale počítáme s tím, že kdyby byla nějaká smysluplná celoevropská iniciativa – to znamená těch evropských vůdců, kteří mluví s Donaldem Trumpem – tak bychom ji zcela jistě využili, aby věděli, že i s naší podporou mohou při rozhovoru s Donaldem Trumpem počítat.
Donald Trump nereaguje na nejrůznější deklarace a diplomatické papíry. Reaguje na několik lidí z Evropské unie, kteří jsou s ním v kontaktu. To je podle mě cesta, kterou k přesvědčování Spojených států půjde i Dánsko. Musí najít jinou alternativu než vojenskou.
„Mezinárodní právo se nedalo aplikovat“
Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa unesly venezuelského diktátora Nicoláse Madura. Jak se k tomu staví česká vláda?
Chápeme, že bezpečnostní ohrožení Spojených států bylo takové, že se rozhodly pro riskantní akci, která v podstatě umožnila, aby nedošlo k plnohodnotné invazi. V normálních středoamerických a jihoamerických státech je narkomafie. Nikdy není součástí státního systému. Může jím prorůstat, ale bojuje s ní místní policie.
Čtěte také
V případě Venezuely byl Kartel Sluncí součástí státu jako takového a bylo v podstatě nemožné rozplést stát a kartely od sebe. Ta akce byla velmi riskantní. Představme si, co by se stalo, kdyby nevyšla.
Rozumím tomu správně, že Česká republika v tomto případě chápe důvody, které vedly Spojené státy k únosu venezuelského prezidenta, přestože je to podle právníků porušení mezinárodního práva?
Je to proti standardnímu výkladu mezinárodního práva. Na druhou stranu ta situace nebyla taková, aby se mezinárodní právo vůbec mohlo aplikovat. Mezinárodní právo totiž nepočítá s tím, že se narkomafie stane státem.
Není pro menší státy, jako je Česko, znepokojivé, když se takto mezinárodní právo ohýbá? Třeba německý prezident Frank-Walter Steinmeier prohlásil, že Spojené státy pod Trumpovou vládou ničí světový řád a mění ho v doupě lupičů. To říkal v reakci na Venezuelu a řekl bych, že také na Grónsko.
Je jasné, že se nám mezinárodní řád mění před očima. Ještě uvidíme, kterým směrem a jak. Bylo zmíněno, že tyto kroky nemají jednoznačnou podporu americké veřejnosti ani amerického Kongresu.
V listopadu nás čekají doplňovací volby, síly v Kongresu se ještě více pomíchají a uvidíme, jestli ta situace zůstane ve statutu, který vidíme dnes. Pak možná zamrzne na něčem, co nakonec upokojí všechny, kteří se obávali o mezinárodní právní řád.
Útok na Evropu?
Kdybychom měli coby vodítko amerických záměrů ve světě vzít národní bezpečnostní strategii, tak co z ní vyplývá pro Česko a pro Evropskou unii?
Vyplývá z ní to, že Spojené státy kritizují Evropu zejména v těch bodech, ve kterých mají samy problémy. Domnívám se, že když si tu strategii pečlivě pročteme, zjistíme, že není naměřená proti Evropě jako takové. Snaží se ze svého úhlu pohledu zachránit Evropu takovou, jakou by ji Američané rádi viděli.
Čtěte také
Primárně cílí na Evropskou unii, což není totéž jako útok na Evropu. Já tu strategii tedy nevnímám jako antievropskou, vnímám ji jako výzvu k nám, abychom se zamysleli, jestli v těch výtkách přece jen Američané někde nemají pravdu – s vědomím toho, že velmi často popisují přesně ty problémy, které mají sami a často i větší.
Spojené státy teď žádají, aby členské země do roku 2035 vydávaly pět procent svého HDP na obranu. Od zástupců vládní koalice složené z ANO, SPD a Motoristů jsem slyšel nezpochybnitelně dvě procenta. Bude se vláda k tomuto závazku blížit třeba tím tempem, co kabinet Petra Fialy (ODS), který se zavázal vydávat na obranu minimálně tři procenta HDP do roku 2030?
My jednoznačně potřebujeme Spojené státy jako záruku naší bezpečnosti. Tento závazek padl. Z toho se dá velmi obtížně jakýmkoliv způsobem vystoupit. Náš problém je jiný. Po vládě Petra Fialy zbyla prázdná vyjedená kasa a my ji musíme naplnit tak, abychom tyto závazky plnit mohli.
Poslechněte si rozhovor i s politologem Jiřím Pehe, najdete ho v audiu nahoře.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
