Jan Vávra: Dostane se EU ze současné krize?

Spor „přátel koheze“ a „přátel úspor“ je projevem hlubšího rozporu, který se vyostřuje mezi zeměmi, které dávají peníze, a těmi, které natahují ruku. Připomeňme, že přispěvatelé do rozpočtu EU chtějí omezit výši příspěvku na jedno procento HDP dané země a zároveň snížit zemědělské dotace a dotace na vyrovnání rozdílů mezi státy.

Čtěte také

Ondřej Houska: Evropská unie si na rozpočet nejspíš ještě bude muset počkat

Příjemci peněz toto odmítají a požadují po těch bohatších, aby pokryli výpadek Britů. Korunu všemu nasadil náš premiér, který požaduje nejen rozpočet ve stejné výši jako před brexitem, stejné dotace do zemědělství a do infrastruktury, ale chce o použití peněz rozhodovat zcela sám.

Je třeba dodat, že současné nedobré vztahy uvnitř Unie jsou do značné míry důsledkem sobecké a neprozíravé politiky zemí Visegrádu, protože jejich vládci mluvili vždy o Unii výhradně jako o zdroji peněz. Když bylo potřeba – například v případě migrační krize – projevit s ostatními státy aspoň trochu solidarity, odmítli a spustili křik o ochraně národních zájmů.

Unijní peníze proti Unii

Současně si pomocí zneužívání – či dokonce rozkrádání – evropských fondů upevňovali svoje vnitropolitické postavení. Rozvoj země, možný jen díky evropským dotacím, prezentovali jako vlastní zásluhu a zároveň mobilizovali voliče proti diktátu Bruselu. Když je jejich donátoři začali upozorňovat na nedemokratické praktiky, obvinili je z arogance a vměšování.

Nyní se zdá být velkorysosti států, jako jsou Německo nebo Holandsko, konec. Některé německé komentáře mluví o „Orbánově sacím potrubí do rozpočtu EU“ a o tom, že „svým rozpočtem EU vykrmuje i své nepřátele“.

Český premiér zatím nedosáhl efektivity „Orbánova sacího potrubí“, protože čerpat peníze na infrastrukturu neumíme, ale zase je ve vážném podezření ze střetu zájmů. A protože je porušování zásad právního státu nejčastějším problémem těch vládců, kteří nejvíce natahují ruku, začíná se v Německu uvažovat o tom, že by bylo dobré spojit posílání peněz na východ s dodržováním právního státu a principů demokracie.

Dá se očekávat, že Orbán, Kaczyński i Babiš budou křičet o omezování národní suverenity. Jejich vlastní občané by ale měli zajásat, protože jde spíše o omezování suverenity vládců dělat si, co chtějí.

Společné hodnoty

Pokud by Německo a západní státy zavedly pravidla, ve kterých by nešlo v Unii jen o přerozdělování peněz, mohl by to být první krok k obnově EU jako společenství založeného ještě na něčem jiném, než jsou právě peníze – například na sdílení společných hodnot.

Jakkoli zastánci kapitalismu a volného trhu tvrdí, že v životě jde vždy jen o peníze, současná krize liberální demokracie, která se v éře globalizace soustředila jen na trh a výměnu zboží, svědčí o tom, že lidé potřebují i něco jiného. I když životní úroveň stále stoupá a lidem se daří čím dál lépe, zmocňuje se společnosti nejistota a obavy z nedostatku perspektivy, nebo chcete-li naděje.

Jan Vávra|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Společenství národních států, podobně jako každé lidské společenství, potřebuje prostě nějakou ideu, které všichni věří a která toto společenství drží pohromadě. Bez toho nemůže žádné lidské společenství dlouhodobě existovat.

Prosadit takové pojetí EU ale nebude rozhodně snadné.

Autor je komentátor Českého rozhlasu