Jan Vávra: Demokracie, nebo jistoty?
Naše nedávné volby byly většinou interpretovány jako souboj demokratických stran s populistickým oligarchou. Díky tomu, že více než milion hlasů propadl, většinu zastoupení v Poslanecké sněmovně získaly dvě koalice, které šly do voleb s cílem ukončit takzvanou agrofertizaci republiky a nastolit demokratická pravidla. Jejich vítězství bylo zejména v zahraničí často považováno za počátek konce populismu ve východní Evropě.
Čtěte také
Nadšení, které poté zavládlo v demokratickém táboře, poněkud ignorovalo nepříjemnou skutečnost, že hlasy odevzdané pro Andreje Babiše a hlasy pro komunisty, sociální demokraty a Přísahu, které propadly, ve svém součtu dost výrazně převyšují počet hlasů odevzdaných stranám, jejichž cílem byla záchrana demokracie. Výsledky voleb tedy ukazují, že více bylo voličů, pro které je stav jejich peněženky důležitější než pravidla demokracie a kteří svému vladaři odpustí nějaký ten konflikt zájmů, pokud jim zajistí aspoň minimální standard.
Ideová výbava stran, které zvítězily ve volbách, ovšem nemá pro tyto skupiny přílišné pochopení. Vládní většinu totiž tvoří většinou strany vyznávající konzervativní pojetí kapitalismu, jak se u nás ustavilo v duchu ideologií 19. století. Levice z Poslanecké sněmovny zcela vypadla a liberálové jsou marginalizováni.
Nelehké úkoly
Přitom budoucí vládu čekají nelehké úkoly, které nejsou dány jen zadlužeností státu po covidovém lockdownu nebo vysokými mandatorními výdaji nastavenými Babišovou vládou. Ministři budou muset reagovat na světovou ekonomickou situaci, která přináší vážné problémy některým odvětvím průmyslu, inflaci a všeobecné zdražování, včetně mimořádného růstu cen energií.
Čtěte také
K tomu zde přetrvávají nedořešené otázky, jako je například pro většinu populace stále nedostupnější bydlení. A pak jsou zde globální problémy, ze kterých je nejnaléhavější nutnost reagovat na klimatické změny a pokusit se je alespoň mírnit.
Česká konzervativní pravice přílišnou sociální citlivostí nikdy netrpěla, a to se nezměnilo ani dnes. Ukazuje to třeba její přístup k exekucím a řešení předluženosti nejchudších obyvatel. Podobně naše pravice projevuje značnou skepsi k představě, že je to právě lidská činnost, která stojí za současnými klimatickými změnami.
Cesta po spirále
Jak se tedy vláda našich ideologů kapitalismu vypořádá s požadavky, které se dají klasickými konzervativními poučkami jen těžko vyřešit? Pokud by budoucí kabinet chtěl být třeba další variantou vlády „rozpočtové odpovědnosti“, může být důsledkem jeho politiky zhoršení ekonomické situace právě té části populace, která dává sociálním jistotám přednost před svobodou a demokracií.
Z jejich frustrace by ovšem netěžili ani komunisté, z jejichž návratu mají naši pravičáci takový strach, ani sociální demokraté, a asi už ani Andrej Babiš. Tuto část populace by nejspíše začali obhospodařovat ještě radikálnější nacionální populisté.
Tím bychom se ovšem ocitli zase tam, kde jsme byli před volbami, lépe řečeno bychom na tom byli ještě hůře. Můžeme si tedy jen přát, aby si konzervativně pravicová vláda uvědomila, že v naší populaci mají nad vyznavači demokracie převahu zastánci sociálních jistot, a zvolila spíše pragmatický přístup před tím ideologickým.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Eichler: Levice má na české scéně nezadatelné místo. Uvidíme ale, jak dlouho její návrat potrvá
Zatímco sociální demokraté nového předsedu ještě hledají, komunisty už od víkendu vede Kateřina Konečná. Je restart levice možný? A kde vlastně ČSSD a KSČM udělaly chybu?
-
Karel Hvížďala: Komu chybí levice
Nacházíme se v bolestivém kulturním boji nikoliv mezi levicí a pravicí, ale mezi těmi, kteří na modernizaci vydělávají, a těmi, kteří kvůli ní prohrávají.
-
Daniel Kroupa: Bude někomu chybět levice?
Ve volbách se do Poslanecké sněmovny nedostali sociální demokraté ani komunisté. Stranické spektrum v této komoře sestává ze zastánců středopravicové politiky a populistů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
