Daniel Kroupa: Bude někomu chybět levice?
V letošních volbách se do Poslanecké sněmovny nedostali sociální demokraté ani komunisté. Stranické spektrum v této komoře nyní sestává ze zastánců středopravicové politiky a z populistů, které nelze zařadit napravo ani nalevo. Otázka, kterou si kladou někteří komentátoři, zní: Nebude nám v parlamentu levice chybět?
Pokusíme-li se hledat odpověď na tuto otázku, měli bychom nejprve připomenout skutečnost, že levo-pravé dělení je relativní, vztahuje se v dané době ke konkrétnímu rozložení sil a nevyjadřuje ideový základ jejich politiky.
Čtěte také
Toto dělení, jak známo, se zrodilo v parlamentu v době Velké francouzské revoluce a původním předmětem sporu, který vytřídil poslance do levého či pravého prostoru v sále, bylo královo privilegium absolutního veta. Později šlo o rozdíl mezi příznivci konstituční monarchie a republikány.
A jak dále pokračovala revoluce, její téma a dělící kritérium se měnilo: pravici reprezentovali umírněnější revolucionáři, levici jakobínští radikálové. V polovině 19. století tvořili ve Francii levici hlavně nacionalisté, antiklerikálové a socialisté. Ačkoli byl vývoj v různých zemích odlišný, ve 20. století se ustálilo členění, podle kterého pravici tvořili zejména konzervativci a křesťanští demokraté, levici sociální demokraté a střed demokraté liberální.
Na staré levičáky si nikdo nevzpomene
Po zkušenostech s totalitními a autoritářskými režimy se politologické levo-pravé dělení přesunulo do středu, který zahrnoval strany shodující se na hodnotách demokratického právního státu, tržního hospodářství a sociálního smíru. Antisystémové strany a hnutí, bez ohledu na to, zda ve své politice uplatňují prvky typické pro pravici nebo pro levici spadají do kategorie extrémistů. Toleranci se tito radikálové těší pouze tehdy, pokud součástí jejich politické ideologie nebo praxe není násilí.
Čtěte také
Komunisté se po sametové revoluci udrželi na politické scéně právě díky tomu, že o násilné revoluci nemluvili a svůj třídní boj uskutečňovali pouze silnými řečmi. Věděli dobře, že, pokud by postupovali jinak, na návrh vlády by je rozpustil soud a poslal do ilegality, kam se jim z teplých křesel a funkcí nechtělo.
Sociální demokraté, jejichž hlavním tématem se stala práva a sociální postavení zaměstnanců, se připravili o věrohodnost spojenectvím s velkokapitalistickým oligarchou, ochotným hlásat levicové i pravicové názory podle toho, zda mu v dané chvíli pomohou získat a udržet moc. Voliči tedy usoudili, že takovou sociální demokracii nepotřebují a své hlasy dali jiným stranám. Měli zajisté i jiné důvody, ale to je v souvislosti s tím, proč se sociálně demokratická a komunistická levice vypařila, nepodstatné.
Zbývá ještě odpovědět na otázku, zda bude tato levice někomu chybět. Inu, v tom nám historie nepomůže. Rozhodující slovo k tomu řekne nová středopravicová vláda a její sociální politika. Bude-li nesena upřímnou starostí o chudé, slabé a znevýhodněné, na staré levičáky si nikdo ani nevzpomene.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
