Eduard Freisler: Měly to být pro Madura bezproblémové volby
Měla to být korunovace kormidelníka revoluce. Venezuelský diktátor Nicolás Maduro si měl tuto neděli v klidu dojít pro další elektorální vítězství v prezidentských volbách. Venezuelskou socialistickou revoluci, kterou v roce 1999 spustil dnes již zesnulý Hugo Chávez, by tak vedl dalších šest let. V cestě mu totiž stáli jen rivalové, které jeho režim sám vybral a zaplatil, aby plnili roli Potěmkinových demokratických kandidátů.
Vůdce té skutečné opozice tandem Chávez-Maduro dokázal za čtvrt století u moci politicky zničit. Většina dnes žije v zahraničí včetně Leopolda Lópeze, dlouho přezdívaného za Nelsona Mandelu Venezuely. Režim ho totiž nechal v roce 2014 uvrhnout na téměř 14 let do žaláře, než ho Maduro po třech a půl letech poslal do domácího vězení. López nakonec utekl do španělského exilu.
Čtěte také
Někdejší politická hvězda a jeho protégé Juan Guaidó, který se v roce 2019 prohlásil za prozatímního prezidenta, dnes žije zapomenutý v americkém Miami. Jemu příznivci zase s oblibou říkali Barack Obama Venezuely.
Zdálo se tak, že venezuelská opozice ztratila nejen politické postavení, ale rovněž přišla o podmanivý příběh, který by snad ještě dokázal voliče strhnout a vyburcovat je z letargie.
Zůstala jen „železná lady“, opoziční politička María Corina Machado. I tu ale režim dokázal „eliminovat“, když ji s Madurem spřažený Úřad pro finanční kontrolu na 15 let zakázal politickou činnost. Machado prý zpronevěřila veřejné fondy.
Diktátorův klid
K údivu mnohých však Maduro nechal na kandidátce pro nedělní volby „náhradníka“ Coriny Machado: exdiplomata Edmunda Gonzáleze. Tento 74letý politik se vyznačuje rezervovanou kultivovaností a jemným, tichým projevem, nesplňuje tak tradiční představu kandidáta, který ve Venezuele z korby aut stmeluje davy vášnivými, agresivními projevy. Navíc ho ještě před pár měsíci nikdo neznal. Maduro tak v něm zřejmě neviděl příliš velkou hrozbu.
Čtěte také
Edmundo je přesto podle všech průzkumů jasným favoritem na vítězství a na mítinky, kam ho Corina Machado doprovází, láká mohutné davy. Zdá se tedy, že i přes exodus 8 milionů lidí, kteří utekli právě před Madurem, je v ekonomicky zdevastované zemi stále dost těch, kteří i přes rizika jdou do ulic vyjádřit podporu opozici, ať už ji vede, kdo ji vede. A tato rizika nejsou vůbec zanedbatelná.
Polovojenské jednotky napojené na Madura mohou lidi ztrestat například tím, že jim odepřou vládou dodávané potraviny, čili je nechávají hladovět, seberou jim vodu, vypnou plyn. Jiným vyhrožují, že zničí jejich živnost, nebo prostě pohrozí násilím. Přesto se vlna odporu opět vzedmula a Maduro ví, že Gonzáleze hrubě podcenil.
Maduro a jeho kohorta mocných prorokuje drtivé vítězství revoluce a její konsolidaci. To by se nejspíš stalo, mnozí tyto volby i vzhledem k pádu většiny opozičních lídrů vnímají jako opravdu tu poslední šanci socialisty odstavit od moci. Přesto musí být Maduro přinejmenším nervózní.
Má sice k dispozici veškeré státní zdroje, do vládou kontrolovaných médií svého rivala nepustí a může používat onu praktiku sociální kontroly nad voliči. A takzvaná Národní volební rada je také v jeho moci. Její členové hlasy sčítají a následně vyhlašují, a to bez jakékoliv kontroly zvenčí.
Pokud ale Edmundo González získá o miliony hlasů víc, co s tím rada udělá? Lze takové volby zfalšovat? A dozví se to vůbec Venezuela? Výsledek je totiž jen a jen v rukou Nicoláse Madura. Jedině tak se dá vysvětlit klid diktátora, který by měl podle průzkumů začít balit kufry.
Autor je publicista, dlouhodobě sleduje dění v Latinské Americe
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
