Další rusko-německý plynovod pod Baltským mořem Nord Stream 2 rozděluje Evropu, ale nejen Evropu: nabourává dokonce do určité míry i euroatlantickou spojeneckou vazbu.
Novinkou je, že se Česká republika pomalu ale jistě stává příznivcem této stavby. Hlavními odpůrci stavby, která je již v plném proudu, jsou v Evropě Polsko, Ukrajina, baltské státy a Slovensko. Námitky severských států jako jsou Dánsko nebo Švédsko jsou spíše ekologického charakteru.
Německá vláda nedávno schválila rozšíření Nord Stream na celkem čtyři plynová potrubí. Protestuje Polsko a Ukrajina. Tvrdí, že to ohrozí energetická soběstačnost celé EU. Zastánci Nord Stream II. naopak tvrdí, že soběstačnosti napomůže. Kde je pravda?
Ještě asi před rokem a půl se proti Nord Stream 2 stavěla i Česká republika. Ale už před více než rokem se začalo proslýchat, že se naše oficiální pozice posouvá a že nacházíme v tomto směru s Německem společnou notu.
Argumentem odpůrců bylo, že s Nord Stream 2 přijdou země jako Ukrajina o statut tranzitní země pro ruský plyn, stanou se tedy více závislé na ruském medvědovi. Ten bude moci říct: Když budeš zlobit, zavřeme ti plynový kohoutek, bez toho, že bychom ohrozili pohodlí pro naše bohaté zákazníky ze západní Evropy.
Tento argument se týká Ukrajiny, ale do určité míry Polska, Slovenska, o něco méně (ale zatím také) i České republiky. Druhý argument je, že s plynovodem Nord Stream 2 se zvýší teritoriální evropská závislost na ruském plynu místo, aby se děl v rámci bezpečnosti Evropy opak.
Pak je tu též argument protiruských sankcí uplatněných Západem po ruské anexi Krymu. K čemu jsou ekonomické sankce na jedné straně, když se na straně druhé skrze Nord Stream 2 posiluje německý byznys s Ruskem.
Pak je tu také otázka poptávky či potřebné kapacity. Ani stávající Nord Stream 1 není plně využit a co se modernizace týče, šlo by jistě investičně vylepšit i stávající spojení přes Ukrajinu.
V posledních týdnech se povážlivě zvětšila trhlina ve vztazích mezi Spojenými státy a Německem. Nedávný summit NATO sice ukázal, že se spor prozatím nedotkl otázek bezpečnosti, ale pomalu začíná nabývat rysy narůstajícího trendu.
A konečně nakonec je tu i postoj USA. USA byly tradičně a konzistentně proti tomuto plynovodu, protože oslabuje Ukrajinu a do určité míry i Polsko a činí tyto spojence v rámci NATO zranitelnější vůči Rusku. Novinkou je, že za současného prezidenta Donalda Trumpa USA svůj odpor proti Nord Stream 2 vyostřily.
Důvody jsou také osobní. Trumpa osobně strašně štve, že je osočován jako někdo, kdo má vazby na Rusko a přitom to je německá kancléřka, kdo dělá s Ruskem opravdový byznys. Navíc se Trump ptá: proč já mám garantovat německou bezpečnost a ochranu před Ruskem, když Němci sami dělají tyto kšefty s Ruskem? Pak jde i o Trumpův přímočařejší důraz na americké zájmy, jako je možný vývoz amerického plynu do Evropy.
Česká republika zjevně střídá období mlčení o Nord Stream 2 za aktivnější podporu. Tak například mluvčí MPO Milan Řepka řekl minulý týden serveru idnes.cz, že „realizace projektu Nord Stream 2 je pro Českou republiku výhodná“. Především kvůli poplatkům za tranzit skrze návazné propojky, které z plynovodů Nord Stream povedou přes Českou republiku.
Nejproblematičtější oblastí ruské zahraniční politiky i v příštím roce nepříliš překvapivě zůstanou vztahy se Spojenými státy a Evropskou unií. Napětí mezi Ruskem a Západem se uvolní jenom v případě, že se podaří dosáhnout pokroku v řešení situace na Donbase.
Názor na Nord Stream 2 nelze ale projevovat pouze hokynářsky. Ne že by to tedy ostatní nedělali. Němci třeba tlačí tvrdě své ekonomické zájmy. Zrychlili odchod od jádra, spalují více uhlí a chtějí ho spalovat méně a chtějí více sázet na plyn a na obnovitelné zdroje.
Američané také chtějí dodávat svůj plyn do Evropy. Zatím je drahý, ale třeba bude časem levnější. Současná ekonomická potíž Američanů je, že nenabízejí cenově srovnatelnou alternativu.
Česká republika by si ale měla všímat toho, že tu není ve hře jen momentální finanční výhodnost. Za aktivní podporu projektu bude Česká republika platit zhoršením vztahů s USA, a riskujeme i vysloveně osobní nelibost současného amerického prezidenta. Nezlepšíme si vztahy ani s Polskem, ani se Slovenskem a už vůbec ne s Ukrajinou. Tyto země budou mít pocit, že jsme je nechali v této věci ve štychu.
A když budeme hodně elaborovat, lze si představit, co by se dělo, kdyby došlo k rozpadu NATO, což už bohužel není tak zcela nemyslitelné jako před lety. Důvodem může být třeba nárůst německého pacifismu. Amerika pak bude nadále garantovat bezpečnost Polska a Pobaltí, ale nám může vzkázat ať se o svoji bezpečnost postaráme s Německem sami.
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
