Klíčem ke zlepšení vztahů Ruska a Západu je Ukrajina
Nejproblematičtější oblastí ruské zahraniční politiky i v příštím roce nepříliš překvapivě zůstanou vztahy se Spojenými státy a Evropskou unií. Napětí mezi Ruskem a Západem se uvolní jenom v případě, že se podaří dosáhnout pokroku v řešení situace na Donbase.
Píše to ruský komentátor Vladimir Frolov na stránkách agentury RosBizněsKonsalting (RBK).
Vztahy mezi Ruskem a Západem se v poslední době stále zhoršují. Obě strany k sobě ztratily důvěru, nedokáží diskutovat o možnostech vyřešení krize a blokují spolupráci, která by pomohla předejít společným hrozbám. Podle Frolova ale nemá význam se přít, kdo si začal.
Ruská partyzánština
Můžeme prý očekávat, že tlak, který Západ na Rusko vykonává prostřednictvím ekonomických sankcí, v roce 2018 ještě vzroste. Narostou i výdaje na bezpečnost, které jsou pro Rusko už tak příliš vysoké. Dále se také omezí možnosti technologického transferu.
Moskva ve vztazích se Západem ztratila strategickou iniciativu. Obvykle teď jen reaguje na sankce a provádí „partyzánské akce“ v protivníkově „informačním zázemí“. Zásadně nová řešení problému konfliktu na Ukrajině se neobjevila, přitom ale Rusko vytvořilo nové „digitální překážky“, které brání normalizaci vzájemných vztahů.
Informační a propagandistické akce ruské vlády se – jak jsme viděli na příkladu francouzských prezidentských voleb a migrační krize – rozcházejí s jejími dlouhodobými politickými cíli. Rusko kvůli nim už přišlo o své zvláštní dvoustranné vztahy s Berlínem a Paříží, které mu poskytovaly určitý vliv na politiku Evropské unie.
Nepomůže předstírat, že se nic neděje a že se Rusko může vrátit ke spolupráci se Západem v podobě z roku 2013, myslí si analytik Frolov. Narativu o „historických křivdách“, kterých se na Rusku dopustil zákeřný Západ, mají podle něj všichni dost, zvlášť proto, že zpětně se už napravit nedají.
Změní volby Rusko?
Na odiv vystavovaná vojenská síla a „povstalecké operace“ v týlu západních zemí během let 2015-2016 způsobily, že USA a Unie začaly v Rusku vidět hrozbu pro svou bezpečnost a vnitřní stabilitu. Rusko si získalo image revizionistického státu, kterého se Západ musí obávat. Toto čestné postavení mu bohužel neumožňuje dosahovat svých dlouhodobých cílů s přijatelnými náklady.
Zatím se nezdá, že by rok 2018 sliboval nějaké změny k lepšímu. Diplomatický a sankční nátlak na Rusko poroste. Jak se ale píše ve zprávě Ruské rady pro mezinárodní záležitosti, blížící se prezidentské volby budou v ruské politice znamenat začátek nového období, ve kterém se díky kritickému přehodnocení získaných zkušeností mohou objevit nové přístupy. Určitou naději můžeme vidět i v tom, že po volbách se pravděpodobně obnoví složení kremelského zahraničněpolitického týmu.
Ještě před ruskými prezidentskými volbami vstoupí v USA v platnost zákon o sankcích, který počítá se zavedením opatření proti dalším sektorům ruské ekonomiky a s blokováním nových energetických projektů a exportních plynovodů. Uskutečňování těchto omezení ale závisí na administrativě amerického prezidenta Trumpa, která může projevit zdrženlivost.
Test nezávislosti
Některé ze sankcí svým charakterem zasahují mimo americké území, což znamená, že mohou vyvolat rozepře mezi Washingtonem a Bruselem. To by mohlo Rusku rozšířit manévrovací prostor, píše na stránkách RBK Vladimir Frolov.
V roce 2018 se bude bojovat hlavně o ropovod Nord Stream 2, kterého se nové americké sankce sice formálně vzato netýkají, ale Trumpova administrativa s jeho výstavbou nesouhlasí. Osud tohoto projektu bude testem nezávislosti Unie a Německa vůči tlaku ze strany USA. Úkolem Ruska se v následujícím roce stane hlavně to, aby svými nepředvídatelnými odvetnými opatřeními neposkytlo dodatečné argumenty protivníkům projektu.
K rozšíření sankcí už došlo v souvislosti s americkým obviněním, že Rusko porušilo Smlouvu o likvidaci raket středního a kratšího doletu. Tento spor bude zdrojem konfliktů i v roce 2018. Obě strany by dohodu nejraději ukončily, každá by ale chtěla svalit odpovědnost na svůj protějšek. Přitom kdyby oba státy vzájemné výhrady věcně projednaly, bylo by možné dosáhnout konstruktivního řešení i v rámci parametrů stávající smlouvy, je přesvědčený Frolov.
Normalizace vztahů mezi Ruskem a Západem je nemyslitelná bez nalezení vzájemně přijatelných řešení konfliktu na Donbase. Druhou klíčovou otázkou, zvláště ve vztazích s USA, je zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí v informační sféře a kyberprostoru.
Iniciativa ruského prezidenta Vladimira Putina, která vyzývá k vyslání mírových sil OSN na ochranu pozorovatelské mise OBSE na Donbasu poskytuje možnost odstranit hlavní překážku. Nabízí se mnoho různých variant – od dlouhodobého „zmražení“ konfliktu podle podněsterského scénáře až po důstojný odchod Ruska z donbaské krize a zrušení nejtvrdších sankcí Evropské unie a USA.
Moskva nejdřív s rozšířením práv mírové mise nesouhlasila, ale Putin během své výroční tiskové konference 14. prosince nečekaně prohlásil, že Rusko není proti tomu, aby „na tomto území umožnilo mezinárodní kontrolu“. Ukrajinská vláda ale „musí začít jednat s Donbasem samotným“, stanovil si podmínku ruský prezident.
Jestli to je signál důležité změny ruské pozice v této otázce, to pochopíme až během roku 2018. Vhodným okamžikem k dosažení průlomu v otázce Donbasu bude plánovaná květnová návštěva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru.
Co je vnitřní záležitost?
Toxickou otázkou nicméně stále je zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí v informační sféře a kyberprostoru. Zdá se, že vyřešit ji prostřednictvím jednání je dokonce i při pečlivém rozčlenění jednotlivých témat nemožné.
Vždyť například nasazení kybernetických prostředků ve špionáži, včetně prolomení e-mailových schránek politiků, kteří mají přístup ke státním tajemstvím, je legitimní. Jednat se dá nanejvýš o gentlemanské dohodě, že takto získané informace se nedostanou do médií. Dodržování dohod o nepoužívání kybernetických zbraní proti infrastruktuře je zase ze své podstaty neprověřitelné.
Informační působení na sociálních sítích regulují soukromé společnosti. Jednotné chápání legitimního a nelegitimního zasahování do vnitřních záležitostí, o kterém se mluvilo v červencovém memorandu ruského náměstka ministra zahraničí Sergeje Rjabkova, je nereálné. USA například nepovažují šíření demokracie za zasahování do vnitřních záležitostí.
Jediným řešením tak je vzájemná zdrženlivost v informační sféře a kyberprostoru, s tou ale nemůžeme počítat, dokud se vztahy obou zemí nepřiblíží normálu, uzavírá svůj komentář na stránkách agentury RBK ruský analytik Vladimir Frolov.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
