Jan Macháček: Který expert je ten správný

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Roušky jako symbol koronavirové pandemie

Nekráčí epidemiologie, imunologie a možná lékařská věda vůbec cestou ekonomie před a po roce 2008?

Během minulé ekonomické krize v roce 2008 velice utrpěla pověst ekonomů jako profese. „Jak to, že nás nikdo z ekonomů neupozornil, že to přijde?“ ptala se tehdy anglická královna a s ní většina lidí po celém světě.

Tehdejší krize se zrodila v USA a Británii a odtud se přenesla do světa. Málokdo z ekonomů tehdy krizi předpověděl, ti prozíraví by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Ekonomové uvěřili, že riziko je možné přenést od amatérů k profesionálům. Takzvané strukturované finanční produkty byly ale ve skutečnosti toxická masokostní moučka.

V akutní fázi krize se ekonomové neshodli na tom, jestli se mělo, nebo nemělo pomáhat přežít investiční bance Lehman Brothers. Názor nepomáhat nakonec převládl, ale dnes se to spíše považuje za chybu. Nákaza se rozšířila tak rychle, že všem ostatním velkým hráčům muselo být pak stejně pomoženo.

Možná ještě horší bylo to, co ekonomové předvedli po krizi. Instituce jako MMF nebo Evropská centrální banka a Evropská komise naordinovaly vládám zbytečně drsnou finanční přísnost: škrty uprostřed recese, zvyšování daní apod.

Intuice, zodpovědnost, rozum

MMF po pár letech uznal, že jeho recepty byly spíše škodlivé. Vezměme si tehdejší Polsko. Na navrhované škrty a přísnost doporučovanou ekonomy nereflektovalo a v roce 2008 a v letech dalších se stalo jedinou zemí, která se nepropadla do recese.

Abychom to trochu zkomplikovali, tak bývalý šéf americké centrální banky Ben Bernanke a lidé kolem něj včas svého poznání využili a udělali po pádu Lehman Brothers opak toho, co jejich kolegové v 30. letech. Povolili šrouby a neváhali ekonomiku podporovat i velmi netradičně.

A nyní tedy konečně k těm medicínským vědcům v časech korony. Část odborníků přesvědčila vlády, že je třeba jít cestou včasné restrikce, a bylo to podle všeho správné jako v případě České republiky, Slovenska apod. Britská strategie promořování byla ale také prosazována legitimními a prestižními vědci. Jejich doporučení si sedla s mentalitou Borise Johnsona a představou, že právě Angličani jsou ti největší bouráci a frajeři. Všichni víme, jak to dopadlo.

WHO – Světová zdravotnická organizace, tedy mimo jiné vědecká instituce, varovala před nošením roušek, aby pak otočila. Je to jako známý český profesor Švejcar – kojit, nekojit, kojit, nekojit –, jen v poněkud rychlejším sledu.

Čeští vědci proti sobě píší petice, někdo chce rozvolňovat rychleji, někdo pomaleji. Osočují se navzájem z toho, kdo dělá politiku. Píšou na sebe udání, kdo by měl nebo neměl vyvíjet vakcínu a jestli si ten či onen zadal s homeopatiky. Zástupce rektora Univerzity Karlovy Jan Konvalinka tvrdí, že představa, že nový koronavirus se zrodil v laboratoři, je konspirativní teorie. Doktorka Soňa Peková, která snad není šarlatán, když má od státu licenci testovat, tvrdí opak.

O tom, že švédský experiment nevedl k promoření a měl za následek relativně velký počet mrtvých, se v posledních dnech píše všude. Prosadil ho ale stejně sympatický expert a od pohledu kompetentní odborník, jako je ten, co radí německé vládě. Zkrátka žádný ješitný a dogmatický pomatenec.

Jan Macháček

V takové situaci mě překvapuje, že spousta lidí nyní volá po větším zastoupení expertů ve vedení států. Nakonec je to stejně na politicích: na jejich intuici, zodpovědnosti, rozumu, výběru expertů a na tom, jak se to pojí s celkovým nastavením společnosti. A může to třeba i vyjít, pokud to není politik typu běloruského nebo brazilského prezidenta.

Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatého s hnutím ANO)