Jan Fingerland: Pokračování války koronavirovými prostředky

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Virtuální zasedání Světové zdravotnické organizace (WHO)

O koronaviru už pár měsíců slýcháme, o americko-čínském napětí ještě déle. Teď se tyto dvě nákazy spojily a začínají mutovat. Tato pandemie nás nemine.

Asi nikdy nebylo výroční jednání Světové zdravotnické organizace tak sledovanou globální událostí jako právě nyní. A to přesto, že se ani nekonalo v Ženevě a účastníci si museli vystačit s internetovou účastí. Tato agentura OSN se totiž stala hřištěm, na kterém se odehrává politický boj na hned několika úrovních.

Jedním z nich je pokus části členských států prosadit vyšetřování počátků koronavirové pandemie. To je kód pro pokus ukázat, že na začátku katastrofálního vývoje byly omyly nebo i vědomé fauly ze strany Čínské lidové republiky. V čele této snahy stála Austrálie, proti její snaze ale Čína – prý nevinná – vyvíjí značný protitlak. A to podle známého vzoru „úplatek jsem nevzal a ta částka také nesouhlasí“.

Ještě před jednáním také americký prezident Trump poslal předsedovi WHO rozzuřený dopis, ve kterém hrozil, že zcela stáhne americký příspěvek této organizaci, představující asi sedminu veškerých jejích prostředků. Trumpovi se nelíbí, že se WHO stala nástrojem politických zájmů Pekingu, například při potlačování informací o skutečném rozsahu problému ve Wu-chanu.

Si je mazanější

Odpověď na otázku, kdo v tomto přetlačování vyhrál, záleží na tom, kdo zrovna mluví. Členské státy WHO skutečně schválily rozhodnutí, aby se původ epidemie vyšetřil. Jenže neprošel australský návrh, místo něj byl odhlasován jen naprosto gumový text, který nepovede k veřejnému označení a ponížení pravděpodobného hříšníka.

Navíc, zatímco Trump jen poslal dopis – a odmítl se internetového jednání přímo zúčastnit –, čínský prezident Si ve státnicky stylizovaném projevu přislíbil organizaci dar dvou miliard dolarů, tedy vlastně vytlačení amerického vlivu, a další pomoc jednotlivým postiženým zemím. Čína z toho mohla vyjít jako velkorysý pomocník, zatímco Američané jako hnidopiši nebo ti, kdo používají agenturu OSN ke svým sporům s Čínou, případně jako fíkový list pro své vlastní špatné zvládání epidemie.

Jenže to nebyli Američané, kdo z WHO udělal svůj kopací míč. Problém nespočíval jen v tutlání informací na čínský nátlak, ale i v požadavku, aby do jednání organizace nebyli zapojeni zástupci Tchaj-wanu. Tím v době začátků epidemie Peking připravil Tchajwance o důležité informace, ale především vystavil zbytečnému riziku miliardy jiných lidí, protože, jak se ukázalo, Tchaj-wan dokázal s virem velmi účinně bojovat – jenže o jeho poznatky WHO nestála. Konkrétně američtí pacienti představují asi třetinu všech nakažených na celé zeměkouli.

Pokud od současného sporu poněkud odzoomujeme, bude se srážka na půdě WHO jevit jen jako další kapitola velkého americko-čínského střetu, který má svou mocenskou, ekonomickou, ideologickou i hodnotovou rovinu. Demokracie proti diktatuře, Západ proti Orientu, a především – světová ekonomická jednička proti světové dvojce, která by se sama ráda stala jedničkou, a to nejen ekonomickou.

Osudová past

I u nás vyšla předloni studie Grahama Allisona Osudová past, která popisuje řadu případů v dějinách, kdy se stávající velmoc vojensky střetla s tou nastupující. Často došlo k válce spíše neúmyslně, nešťastnou logikou věcí. Poprvé to byl konflikt Athén a Sparty, rozbuškou se tehdy stal spor o osud jiných, menších řeckých obcí.

V případě Ameriky a lidové Číny může být roznětkou právě Tchaj-wan. Pro Ameriku je osud Tchaj-wanu strategicky relativně nedůležitý, ale hraje roli symbolickou – jako vzácně se vyskytující liberální demokracie v jihovýchodní Asii, nebo jako test, že Amerika ještě stále dokáže ochránit své spojence.

Pro Čínu je Tchaj-wan, který považuje za odtrženeckou provincii, symbolicky ještě důležitější. Navíc nemůže připustit drolení své moci v době, kdy se naopak cítí být na vzestupu, ať už kvůli cizině, nebo domácímu publiku. A navíc, dnešní komunismus, to je přece hlavně převlečený nacionalismus.

Jan Fingerland

Odhlédneme-li od koronavirové pěny dní, zůstávají dvě důležité otázky. Povede americko-čínský spor ke kataklyzmatickému válečnému střetu dvou velmocí? A také: opravdu platí, že Amerika je mocnost na sestupu a Čína je nevyhnutelně na cestě vzhůru? Odpověď budeme znát dávno poté, co už bude COVID-19 vyléčenou minulostí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu