Oslav sto let československé samostatnosti se v Praze zúčastní francouzský prezident Emmanuel Macron i německá kancléřka Angela Merkelová.
Přijede polský premiér Mateusz Morawiecki, slovinský premiér Marjan Šarec, rumunská premiérka Viorica Dancila a lucemburský premiér Xavier Bettel.
Byl to zvláštní pocit, slyšet při mši konané v pondělí večer v kryptě štrasburské katedrály Notre Dame ke stému výročí Československa také několik velmi vřelých slov o císaři Karlu I.
Vzhledem k tomu, že se jedná o oslavy vzniku Československa, je jaksi samozřejmá přítomnost slovenského premiéra Petera Pellegriniho i tamějšího prezidenta Andreje Kisky. Na slavnostní vojenskou přehlíku přijede americký ministr obrany James Mattis.
Tolik výčet nejdůležitějších hostů. Asi by se mělo pro jednou říci, že to je důstojná a velice dobrá účast. Z důležitých západevropských států schází účast vysokého představitele Spojeného království, řekněme ale, že to dobře kompenzuje zítřejší cesta českého premiéra do Londýna na pozvání premiérky Theresy Mayové.
Přítomnost nejvyššího představitele Francie má ten význam, že právě Francie stála při vzniku republiky, pomohla budovat československou armádu, zkrátka „zasloužila se o československou státnost.“ V Mnichově to sice o 20 let později skončilo neslavně, ale Mnichov si dnes nepřipomínáme, naopak si připomínáme událost pozitivní.
Po odchodu Británie bude pozice Francie v EU důležitější než dosud, to si přiznejme. Kdyby tu Macron na oslavách nebyl, byl by to špatný signál a posílilo by to pověsti, že by nejradši vrátil EU do počtu zemí před rokem 1989. Jenže Macron tu bude.
Projevit laskavost se dá různým způsobem. Podle mluvčího prezidenta republiky například tím, že někoho nepozvete na oslavu.
Evropě dnes dominuje německo-francouzský tandem a kdyby v Praze nebyla Merkelová, byla by to také chyba. Německo má nejsilnější hospodářství v Evropě a je náš největší obchodní a investiční partner.
Německo ale potřebuje i nás: náš výrobní řetězec, který živí německou exportní mašinu i naše trhy. S Německem nás pojí přes tisíc let společného soužití. České dějiny jsou vlastně dějiny vztahu s Německem, který za tu dobu vystřídal už snad všechny formy.
Představa další evropské integrace podle Německa je představa úplně jiná než ta francouzská a je dobré, že na oslavách budou zastoupeny oba pilíře.
Udělení českého státního vyznamenání Michalu Davidovi u příležitosti stoletého založení Československa nejednomu Slovákovi zlomyslně zvedne koutky.
Účast lucemburského premiéra zase symbolizuje, že si připomínáme výročí republiky, naše státnost je ale starší a Lucemburkové s ní měli hodně společného. Amerika, kterou bude reprezentovat ministr obrany James Mattis, je naším nejdůležitějším vojenským spojencem, svým způsobem je to hlavně garant naší bezpečnosti. Poláci jsou zase země sousední, přátelská, možná dokonce bratrská.
Důležité je, kdo tady není. Za sousedy nepřijede rakouský premiér, ale je to logické. Slavit zánik velkého Rakouska by byl asi masochismus. A ano – nepřijede ani Viktor Orbán. Imperium, které před sto lety zaniklo, se totiž jmenovalo Rakousko-UHERSKO. Orbánovy spory s Bruselem i s Macronem jsou navíc příliš živé a mediálně by mohly zastínit celé oslavy. Takže taky dobře, že tu Orbán nebude.
A těm, kdo sebemrskačsky lámou nad touto zemí hůl a obávají se, že jsme se vydali kamsi na východ, připomeňme, že sem nejede ani nikdo z Ruska, ani z Číny, což je snad úplná samozřejmost, ale možná ji někdo pro oči nevidí. Za to se Putin zúčastní 11. listopadu ve Francii oslav sto let od konce 1. světové války.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
