Jan Januš: Soudy mohou povinné očkování proti covid-19 podržet. Zatím je to ale ještě daleko

13. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Očkování bez registrace v Úlicích

S postupující koronavirovou nákazou jinde ve světě, agresivnějšími mutacemi viru i narůstajícími obavami z dalších podzimních lockdownů se i u nás množí dohady o povinném očkování proti onemocnění covid-19.

I když některé země tuto povinnost například pro zdravotníky zavedly, v Česku je to stále dost daleko. A pokud by snad skutečně byla v budoucnu uzákoněna, k její reálné platnosti by vedla ještě dlouhá cesta.

Čtěte také

U nás už existuje několik povinných očkování. Třeba ve třech měsících dítěte musí rodiče zajistit očkování proti záškrtu, dětské obrně či žloutence typu B. Následují další povinná očkování, třeba proti spalničkám, zarděnkám či příušnicím.

Povinnost je dána zákonem o ochraně veřejného zdraví a rozvedena vyhláškami. Povinné očkování se v minulosti dostalo až k Ústavnímu soudu, ten to ve své podstatě potvrdil.

Z povinnosti vyňal pouze ty rodiče, kterým něco takového nedovoluje svědomí. Pro podobné tvrzení musejí být zároveň splněny další podmínky. Pardon neplatí generálně, posuzuje se v jednotlivých a konkrétních případech.

Nové povinné očkování

Podobně by mohly v budoucnu soudy přistoupit k očkování proti onemocnění covid-19. Ale do té doby by muselo být splněno několik podmínek.

Stát by musel přesvědčivě vyargumentovat, proč k takovéto povinnosti přistupuje. A udělal by to nejspíše až v hygienicky daleko nebezpečnější situaci, než ve které nyní jsme.

Čtěte také

Někdo z dotčených, tedy lidí, kterým by byla tato povinnost dána, by se jí musel aktivně bránit. Předpokládejme, že by k něčemu takovému došlo.

Soud by pak posoudil relevantnost argumentů obou stran. A s ohledem na dosud státem vydávaná proticovidová opatření, houfně rušená soudy kvůli nedostatečným zdůvodněním, je otázkou, zda by stát nenarazil už při zdůvodňování.

Na druhou stranu, pokud by bylo šíření nebezpečné nemoci opravdu vážné, soudy by nejspíše hledaly cestu rozumu, podobně jako u povinného nošení respirátorů.

Právně nemusí být jednodušší nařídit povinné očkování ani určité skupině obyvatel, například zdravotníkům. Vždyť jsme nedávno viděli, že jednoduché není ani plošně zavést bonusové očkovací volno pro státní zaměstnance.

Diskriminace na pracovišti

Zajímavější tak bude sledovat, jak k očkování přistoupí soukromé firmy. Nebudou jej některé po svých lidech vyžadovat? Možná ano, někteří advokáti už o tom spekulují.

A pokud zaměstnanci tuto povinnost nesplní, co bude dál? Přijdou o práci? Někteří zaměstnavatelé to mohou, třeba i s dobrým úmyslem, zkusit. Až poté se odehrají opravdu velké právní bitvy, když si to tedy zaměstnanci nenechají líbit.

Čtěte také

Justice totiž dosud brání v pracovních vztazích jakýmkoliv formám diskriminace. Vždyť to začíná už u inzerátů a pohovorů a toho, co do nich může zaměstnavatel napsat, na co se může ptát.

Někteří lidé teď odmítají nosit roušky, bojují tak údajně za vlastní svobodu. Její pravé ohrožení pro ně ale teprve může přijít, pokud tedy stát nebo firmy zkusí povinné očkování skutečně zavést. Všichni by si ale měli uvědomit, že nejde jen o ně. Skončeme citátem filozofa Milla: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Právě ten může být klíčový i pro soudy.

Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business

autor: Jan Januš
Spustit audio

Související