Jan Fingerland: Zemřel Fetullah Gulen. Odejde s ním i jeho odkaz?

22. říjen 2024

Jeho odpůrci ho srovnávali s Chomejním, nebo i Bin Ládinem. Příznivci ho považovali za muslimskou obdobu Dalajlámy. Proslulý turecký náboženský vůdce Fetullah Gulen asi nebyl nic z toho. Jeho dědictví je prostě komplikované, i když z velké části obdivuhodné, a to přesto, že turecká provládní média, což jsou dnes skoro všechna, o něm mluví jako o teroristovi.

Gulen se narodil před třiaosmdesáti lety ve východním Turecku v rodině imáma. Pokračoval v otcových stopách, ale jinak. V 60. letech se stal duchovním ve dvou důležitých městech na opačném, západním konci Turecka, v Edirne a pak Izmiru. Obcházel čajovny a kavárny a oslovoval studenty. 

Růst růstu

Budoval síť příznivců, organizoval různé akce, včetně pomoci těm, kdo by kvůli špatné sociální situaci nemohli studovat. A tak vzniklo hnutí, které neslo jméno Hizmet, služba. Turecko bylo tehdy mnohem chudší a méně rozvinuté, a jeho mocenská elita ostentativně protináboženská. Gulen to postupně měnil.

Čtěte také

V 70. letech už měl po celém Turecku mnoho následovatelů, a v 80. letech, kdy se Turecko začalo rozvíjet, už mnozí z nich patřili k bohatší vrstvě. Gulenovo hnutí mohlo zakládat po celé zemi školy, které byly považovány za lepší než ty státní. Gulenisté také převzali list Zaman, a udělali z něj největší noviny v zemi. V 90. letech už jeho žáci a obdivovatelé pronikali do mnoha vlivných pozic v byrokracii, policii i armádě.

Gulen prospíval mnoha lidem, a mnohé ovlivnil. Hlásal mezináboženský dialog a mírnost, inspirovanou tradicí tureckého súfismu. Současně ale vracel náboženství do veřejného života a státních institucí.

Čtěte také

V tom se shodl s tehdy mladým politikem Recepem Tayyipem Erdoganem, který také usiloval o návrat islámu. Oba muži na tomto projektu spolupracovali, zejména poté, co se Erdoganova AKP roku 2003 dostala k moci – a už jí nepustila.

Gulenovi sekulární kritici mu zazlívají, že použil svůj vliv a síť příznivců k tomu, aby Erdoganovi pomohl s převzetím státu. Oba vlivní hráči se ale nakonec dostali do konfliktu. Údajně tehdy, když policie a justice, prý už do značné míry v rukách gulenistů, začala vyšetřovat korupci v kruzích kolem Erdogana. 

Rozkol

Vláda v roce 2015 vláda označila Gulenovo hnutí za teroristickou organizaci. V následujícím roce se v Turecku odehrál armádní puč, který Erdogan jen se štěstím ustál. Z organizace převratu obvinil svého bývalého spojence, jeho příznivce pozavíral, desítky tisíc lidí vyhodil z práce, zlikvidoval nebo převzal gulenistické školy a média.

Čtěte také

Erdogan obvinil Gulena z toho, že využívá náboženství k tomu, aby se plíživě zmocnil politické moci v sekulární republice, a že se podílí na korupci a zločinech, jako je praní špinavých peněz. Je to paradox, protože právě takovým obviněním čelí on sám. 

Gulen jakoukoli účast svou nebo svého hnutí na pokusu o převrat jednoznačně odmítl. Perzekuce se ho přímo nedotkla, už od roku 1999 žil pro jistotu v dobrovolném exilu v Pensylvánii, a Američané ho Erdoganovi navzdory silnému tlaku odmítli vydat. 

Ani Gulen Erdogana, svého někdejšího spojence, moc nešetřil. Označil ho za narcistického diktátora, podobného Hitlerovi a Stalinovi, a dodal: vláda takových lidí končí v rozvratu, a totéž prý čeká i tureckého prezidenta.

Jan Fingerland

Někdejší vůdce vlivného a úspěšného hnutí se v posledních letech stáhl do ústraní. Měl zdravotní problémy, a podle svých slov toužil po samotě, modlitbách a klidu. Říkal, že by byl nejraději, kdyby se o jeho smrti nikdo nedozvěděl a všichni na něj zapomněli. To se asi jen tak nestane.

Gulen se nikdy neoženil, a neměl děti. Jeho synovce turecká tajná služba unesla před několika lety z Keni a posadila do vězení za členství v „teroristické organizaci“. Zatím tedy není jasné, co bude Gulenovým životním projektem po jeho smrti.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio