Jan Fingerland: Netanjahu zpátky na koni. Ale kulhavém

Válka Izraele proti Hamásu trvá více než rok a izraelský premiér ji zatím nemohl vydávat za jednoznačně vítěznou. Hamás je sice značně oslaben, ale bojuje dál. Jeho vůdce Jahjá Sinvár je stále naživu a na svobodě. A nepodařilo se osvobodit podstatnější počet rukojmí.

Netanjahu přesto odmítl odstoupit z vlády, řídí ji dál a čeká na vývoj a případné příležitosti změnit svou situaci, jak se to naučil v minulosti. Teď k tomu došlo, přinejmenším zdánlivě. Podle některých průzkumů roste Netanjahuova podpora.

Jednou z příčin je relativně úspěšný postup v Libanonu a úspěšná likvidace předáků Hizballáhu. Možná zafungovala potřeba společnosti semknout se v okamžiku otevření nové fronty na severu.

Navzdory tvrzení mnoha západních médií se Netanjahu do války v Libanonu nehnal, byl naopak pod tlakem obyvatel bombardovaného severu Izraele i části opozice, která ho kritizovala za liknavost.

Nahoru, ale ne dost

V září se ale vláda odhodlala k činu a obliba premiéra narostla. Podle jednoho průzkumu by dokonce současná koalice ve volbách znovu získala nadpoloviční počet křesel. Jenže jiné průzkumy zase říkají opak, Netanjahu by koalici už nesestavil.

Tyto predikce závisejí na řadě okolností, zejména na tom, kolik by se dostalo do Knessetu arabských stran. A také na míře úspěchu tří malých extremistických stran, o které se Netanjahu opírá.

Tyto strany většinou nevolili příznivci jejich ideologie, ale lidé vystrašení násilím v takzvaných smíšených městech a očekávali zlepšení situace. Jenže právě v těchto dnech izraelské noviny uveřejnily statistiku, podle které v době funkčního období ministra vnitra Itamara ben Gvira značně vzrostl počet vražd a naopak klesla jejich objasněnost. Jeho strana tedy pravděpodobně přišla o voliče.

Navíc podle jiných průzkumů ze začátku září předstihla Netanjahuův Likud strana Národní jednota Bennyho Gantze. Na vzestupu jsou i opoziční Ješ Atid a Jisrael Bejtenu. A podle ještě jiného průzkumu si skoro 70 procent Izraelců přeje, aby Netanjahu už příště nekandidoval.

Nejraději by v čele vlády viděli expremiéra Naftaliho Bennetta, ten je ovšem momentálně mimo politiku. Příští řádné parlamentní volby by se měly konat přesně za dva roky, ale je pravděpodobné, že k nim dojde mnohem dříve.

Kamarád do deště

Netanjahu si však může přičíst ke svým taktickým úspěchům jinou věc, a to rozšíření své koalice o další stranu, Novou naději Gideona Saara. Tento ctižádostivý politik se stal pouhým ministrem bez portfeje, prý tak činí s ohledem na zájmy státu. Mnozí si myslí, že se jen snaží zachránit svou politickou kariéru, a především zdůrazňují, že tak prodlužuje Netanjahuovi politický život.

Čtěte také

Libor Dvořák: Írán, nebo Izrael? Kdo je Kremlu blíž?

Jenže Saarův vstup do vlády má i opačný efekt. Rozšíření koalice o stranu o šesti poslancích znamená, že strany sdružené v extremistické volební koalici Náboženský sionismus ztrácejí vydírací potenciál vůči Netanjahuovi – zatím měly možnost jeho vládu kdykoli shodit a tu teď ztratily.

Nad Netanjahuem nadále visí – mimo jiné – hrozba vyšetřování jeho selhání z doby před 7. říjnem loňského roku. Jedna komise už je v činnosti, ale jde jen o občanskou komisi, jakkoli složenou z význačných osobností. Čeká se na zřízení státní vyšetřovací komise, jak ji definují izraelské zákony.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Jde o instituci v minulosti opakovaně použitou po nejrůznějších krizích. Předsedá jí člen nejvyššího soudu a má mimo jiné pravomoc předvolat k výslechu kohokoli včetně premiéra.

Premiér a jeho okolí už pracuje na tom, aby postavení této komise oslabili a dosadili do ní své lidi. Zdá se, že vytrvalý Netanjahu nechce z koně sesednout, i když je jeho oř čím dál sešlejší a kulhavější.

Autor je komentátor Českého rozhlasu