Jan Fingerland: Zabíjejí zbraně, nebo zbraně?

5. srpen 2019

Už je to tu zase, ze Spojených států přišly během pár hodin hned dvě zprávy o masové střelbě a okamžitě se obnovila debata o tom, jestli zabíjejí lidé, nebo zbraně. Tato otázka asi má stejnou relevanci jako diskuze, zda jsme zmokli proto, že pršelo, nebo proto, že jsme neměli deštník. Má totiž podpořit vždy jednu nebo druhou stranu sporu ve velkém konfliktu o právu na držení zbraně.

Kdo věří, že mít zbraň je posvátné právo, která nám dal Bůh, historická tradice nebo ústava, bude dokazovat, že zabíjejí lidé a zbraně jsou jen neutrální věci. Kdo se naopak domnívá, že příliš mnoho zbraní mezi lidmi ho znepokojuje, a to z jakýchkoli důvodů, může se dostat až k závěru, že střelec je jen přívěskem sofistikovaného kusu kovu.

Střelba v El Paso

Konkrétně ve Spojených státech je společnost ve věci držení zbraní, zejména určitého druhu, značně rozdělená. V řadě ohledů sleduje rozdělení americké společnosti mezi republikány a demokraty, konzervativce a progresivisty, a částečně i město a venkov, a není to jen rozdíl v názoru na zbraně, ale kulturní rozpor.

V některých místech mají pistoli s sebou i maminky v parku, například Marge Simpsonová ve známém seriálu, jinde je obtížné narazit na člověka, který někdy zbraň držel v ruce. 

Zločinci a teroristi

Zastánci zbraní se odvolávají na 2. dodatek k ústavě z roku 1791, který ozbrojené občanstvo označuje za „dobře spravovanou milici.“ To byla narážka na ozbrojené farmáře zapojené do boje proti britské armádě během Války za nezávislost. Od té doby se stalo ledasco, ale výrobcům zbraní se daří udržovat alespoň u části veřejnosti mínění, že vlastnit zbraň je americké a že zbraně rozptýlené mezi lidmi mohou zachránit Ameriku před cizí invazí.

Jiným důležitým argumentem je odkaz na schopnost jedinců se bránit proti zločincům, a nebo dokonce teroristům. Často se poukazuje na to, že i jiné společnosti jsou silně vyzbrojeny, třeba Švýcarsko nebo Izrael – a přitom tam žádné masové střelby nejsou, dokonce ani běžné zločiny páchané se zbraní v ruce nejsou obvyklé, problém prý tedy není v držení zbraní. Důsledně domyšleno by to znamenalo, že americká společnost není dosti zralá na tak rozsáhlé právo držet zbraň.

Prezident Trump musí jmenovitě odsoudit zlo, kterým je bílý nacionalismus, píše týdeník Washington Examiner

Střelba v El Paso

Dvě masové střelby za sebou zanechaly národ v šoku, píší New York Times. „Zemí, která už je téměř netečná k tomu, když někdo se zbraní zaútočí ve škole, na koncertě nebo v kostele, dvě takové události během několika hodin přeci jen otřásly,“ shrnuje deník. Přehled zahraničního tisku se věnuje i Íránu, sporu Japonska s Jižní Koreou nebo Saúdské Arábii.

Potíž je, že tyto paralely nejsou šťastné. V Izraeli ani Švýcarsku mezi lidmi mnoho osobních zbraní není, a vzhledem k relativně malé zločinnosti ani nepanuje přesvědčení, že je dobré ji mít. Ve Švýcarsku má doma každý muž, který byl na vojně, útočnou pušku. Jenže tuto zbraň nesmí nikdo nosit ven, proto se při minulých zřídkavých případech masové střelby nenašel nikdo, kdo by útočníka zastavil. 

A v Izraeli mají útočnou pušku jen lidé v aktivní službě, a získat pistoli je velmi zřídkavé a těžké. Většina Izraelců o to ani neusiluje, veřejnou bezpečnost chápou jako úkol pro odborníky, například policii. 

A v tom je možná nejdůležitější rozdíl. Debata o držení zbraní ve Spojených státech – a z velké části i u nás – se vede mezi dvěma krajními možnostmi. Podle zastánců liberálního přístupu jakkoli zásadněji omezit prodej zbraní prý znamená vystavit občany jako holátka brutálním útočníkům, třeba právě takovým, jací útočili v Ohiu a Texasu. 

Komu to pálí

Jenže většina podobných zločinů se mohla odehrát proto, že pachatel neměl k dispozici zbraně jakékoli, ale takové, které byly schopné pálit velkou rychlostí a s velkým zásobníkem. Takovou zbraň měl například poslední útočník z Ohia a byl díky tomu schopen za pár desítek vteřin zabít devět lidí – tato hračka je legální v 41 státech z padesáti. Policie ho zlikvidovala do jedné minuty.

Jan Fingerland

Poučný je i případ z El Pasa. Mediální potřeba kladných hrdinů vyzdvihla vojáka v civilu, který prý z nákupního centra vyvedl několik dětí. Tento vycvičený specialista měl u sebe pistoli, ale usoudil, že se nebude do věci plést ani pachateli ani policii. Tak je tomu prakticky ve všech bohužel početných případech masové střelby ve Spojených státech – pachatelé prakticky nikdy neukončí střelbu proto, že by je zabil duchapřítomný občan, ale vlastní rukou nebo po zásahu policie. 

Brát lidem možnost vlastnit pistoli je nesmysl, a málokdy o to někdo opravdu usiluje. Pistole na zloděje stačí, a snad jednou zastaví i nějakého šíleného střelce. Pro tento případ by ale bylo lepší, aby tento střelec nedržel v ruce zbraň, která dokáže zabít devět lidí za jednu minutu, jako teď v Ohiu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.