Thomas Kulidakis: Další tragický příspěvek USA do debaty o držení zbraní
Ve Spojených státech amerických sčítají mrtvé a zraněné po dalším případu tragické a hrůzné masové střelby v kalifornském baru.
Na vyšetření motivu útoku zatím stále čekáme. Jisté ale je, že se jedná o další pádný argument v rámci debaty o kontrole a dostupnosti střelných zbraní v zámoří i u nás.
Gita Zbavitelová: Vraždění v americké synagoze – v USA i Evropě sílí antisemitismus
Jeden americký obdivovatel Hitlera v sobotu zastřelil jedenáct věřících v synagoze v Pittsburghu s výkřikem „všichni tihle Židé musí zemřít!“.
Zastánci volnějších pravidel pro držení a pořizování zbraní často tvrdí, že zlého člověka se zbraní zastaví jen dobrý člověk se zbraní. V Kalifornii se ale jednou z obětí střelce stal také policista. Konkrétně zástupce šerifa. Pokud se s útočníkem nedokázal vypořádat ani trénovaný člověk, jakým má strážce pořádku být, těžko si představit, jak by to dokázal nějaký poloamatér.
Myslím si, že kdo ze zbraně někdy střílel, potvrdí mou osobní zkušenost. Trefit se do pevně stojícího cíle vyžaduje zkušenost a praxi. Trefit se do cíle pohybujícího už vyžaduje opravdu dlouhý trénink.
V případě útočníků je navíc potřeba počítat se skutečnostní, že se budou snažit krýt. Člověk byť držící legální zbraň, ale na situaci netrénovaný, může lehce minout a střelit nevinnou osobu. Třeba jen i kvůli odrazu kulky například od zdi.
Přísnější kontrola držení střelných zbraní
Navíc není zcela jisté, že i pokud je někdo dostatečně zkušený v míření na pevné a pohyblivé cíle, v krizové situaci zareaguje chladnokrevně a správně. Já se například učil střílet od dětství, ale na mou reakci vsadit nemůžu, dokud jsem danou situaci nezažil.
V Nevadě umírá už několik let víc lidí kvůli zbraním než při dopravních nehodách
Nedávná střelba v Las Vegas opět otevřela nejen ve Spojených státech amerických debatu o legálním držení zbraní.
Jedná se také o psychologický moment. Ten, kdo stojí proti útočníkovi ozbrojenému střelnou zbraní, stojí před nelehkou volbou. Může se mu postavit a riskovat ztrátu svého života nebo zranění.
V tomto ohledu se není co divit, že přivolaní policisté v Uherském Brodě proti tamnímu střelci hned nezasáhli a počkali na posily. Riskovali totiž, že pachatel buď zastřelí ještě více nevinných, nebo zastřelí samotné strážce zákona. Riskovat, že po sobě necháte vdovu a sirotky chce velkou odvahu, kterou každý nemá.
V roce 2015 se situaci v místní restauraci podařilo dostat pod kontrolu až po více než dvou hodinách, což se stalo předmětem kritiky. Dle mého soudu ale byla opatrnost na místě vzhledem k rukojmím a lidsky chápu i policisty.
USA mají méně než pět procent světové populace, ale lidé tam vlastní čtyřicet procent zbraní
Snahy prosadit přísnější kontrolu palných zbraní ve Spojených státech se podle analýzy BBC s železnou pravidelností vracejí po každém případu masového vraždění. „Na federální úrovni se ale už několik dekád v této věci neděje zhola nic,“ píše washingtonský zpravodaj BBC Anthony Zurcher. Nic na tom podle něj nezmění ani průzkumy veřejného mínění, podle kterých nyní podstatná část americké společnosti požaduje přinejmenším omezení prodeje některých typů útočných pušek. „Teď bude tlak ještě větší, ale stojí mu v cestě pět velkých překážek,“ píše britská stanice na svém webu.
Vše svědčí o skutečnosti, že střelné zbraně by měly být svěřené pouze do rukou vybraných jedinců, nejlépe na základě přísné kontroly státu. O ni se pokusily státy Evropské unie prostřednictvím takzvané zbraňové směrnice.
Proti ní se v České republice strhla bouře právě s argumentem, že lidé mají právo na obranu, myslivci potřebují lovit, všichni mají právo pěstovat svůj koníček a sportovní střelci střílet.
Odpůrci směrnice ale dodnes přesvědčivě nevysvětlili, na co by výše zmíněné skupiny potřebovaly například poloautomaty se zásobníky na více než 20 nábojů. Účelem směrnice navíc je pravidla sjednotit a zabránit opakování výskytu znovu zprovozněných střelných zbraní na ulici. Například ty původem ze Slovenska byly použité při teroristických útocích v Paříži, takže boj proti černému trhu se zbraněmi je více než na místě.
V neposlední řadě pro přísnější kontrolu držení střelných zbraní mluví také psychologický faktor. V dnešní době plné stresu a společenských konfliktů hrozí, že lidé ozbrojení legálně či nelegálně drženými zbraněmi promění veřejný prostor v Divoký Západ. Podle definice Maxe Webera jeden ze základních atributů státu je, že má jako jediný monopol na legální užití násilí. Tak by to mělo také zůstat.
Reakce: Vrazi legální zbraně nepotřebují. Beze zbraní je ale zastavit nelze
Charl Van Wyk, Stephen Willeford, Eitan Rond, Abdul Haji, Jeanne Assam, Bryan Whittle, David George… Takto bych mohl pokračovat s desítkami dalších jmen, která jste nikdy neslyšeli. Neslyšeli jste o nich proto, že nebyli pro média dostatečně zajímaví.
Všichni to jsou legálně ozbrojení civilisté, kteří se úspěšně postavili pachatelům masových vražd. A teď si zkuste vzpomenout, kdy naposledy došlo k masové vraždě a na vás ze všech obrazovek a novin nečíhaly tvář a jméno pachatele.
Masová média totiž zajímají právě ty případy, které dopadnou nejhůř. Velká část pachatelů je přitom motivována primárně snahou dosáhnout proslulosti skrz mediální pokrytí. Vzniká tak vražedná symbióza mezi médii a vrahy, která motivuje další a další pachatele.
Podle výzkumu Johnston a Joy z Univerzity v Novém Mexiku (Mass shootings and media contagion effect) by zásadní změna způsobu referování, která by zahrnovala neuvádění jména, tváří, přílišných detailů o životě pachatelů a nepřetištění jejich prohlášení, již za dva roky vedla k poklesu četnosti masových vražd nejméně o 30 %. Dle jejich odhadu by přísné dodržování těchto standardů brzy vedlo k návratu četnosti masových vražd v USA na úroveň, ve které byly před rokem 1970.
Odstranění motivu většiny současných masových vrahů by totiž mělo mnohem větší efekt než odstranění jednoho z jejich nástrojů, který dokáží snadno nahradit. Zvlášť, když při přepočtu na minutu trvání útoku jsou výrazně nebezpečnější výbušniny, žhářství a nákladní automobily.
To samozřejmě neznamená, že bychom měli rezignovat na snahu o znesnadnění dostupnosti zbraní pro případné pachatele těchto činů. Taková rezignace, která byla námětem článku T. Kulidakise z minulého týdne, ale nenastala ani u nás, ani v Kalifornii. Kalifornie má nejpřísnější zbraňovou legislativu v USA, mnohem přísnější než evropská směrnice. Zatímco masové vrahy to nezastavilo, možnost občanů se jim ubránit je mizivá. Většina těchto činů se odehrává v tzv. „gun free zones“, kam lidé nesmějí se zbraní vstoupit, i když k tomu mají zvláštní povolení.
Povolení k nošení zbraně navíc v Kalifornii téměř nevydávají – v přepočtu na obyvatele jich zde mají 10x méně než u nás.
Počet vydaných povolení je přitom zásadní pro pravděpodobnost, že se na místě útoku bude vyskytovat „good guy with a gun“. V USA jako celku se tato pravděpodobnost rapidně zvýšila až v posledních čtyřech letech, kdy přepočtený počet povolení dosáhl dvojnásobku českého (do roku 2010 jich v USA měli méně).
Díky podrobným statistikám FBI víme, že ozbrojení civilisté jsou při zásazích proti masovým vrahům úspěšní v 94 % případů. Zkušenost z Evropy posledních let nám zase ukazuje, že zastavení útočníka neozbrojeným civilistou se podaří naprosto výjimečně – pokud se útočník pohybuje v omezeném prostoru, neumí ovládat svou nelegální zbraň a zneškodní jej američtí vojáci na dovolené (Thalys 2015).
Pachatelé masových vražd své útoky plánují do nejmenšího detailu mnoho měsíců, většinou déle než rok. Legální zbraň pro ně není nezbytná, jak jsme se mohli v posledních letech v Evropě velmi tragicky přesvědčit.
Zákonadbalí občané podobný luxus přípravy na útok nemají. Mohou jen doufat, že pokud by přišlo na nejhorší, budou mít dostatečné štěstí, chrabrost a odhodlání. A že u sebe budou moci mít potřebný nástroj – pokud jim to stát nezakáže, jako se to již stalo ve většině Evropy.
Tomáš Gawron je advokát a člen expertní pracovní skupiny Ministerstva vnitra ČR pro přípravu nové zbraňové legislativy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.