Jan Fingerland: Rok s covidem ve světě

Právě ve středočínském Wu-chanu se objevily první případy nákazy koronavirem. Jak dnes víme, tamní úřady zpočátku zcela selhaly. Nepodnikly dostatečná opatření a umlčovaly ty, kdo se snažili na problém upozornit.

Čtěte také

Jan Fingerland: O svobodě nosit roušku

O rok později už Wu-chan není symbolem čínské hanby, ale vítězství. Dnes tam lze bez obav chodit do restaurací, jezdit hromadnou dopravou a vůbec vést život jako dřív.

Čínské lidové republice v absolutních číslech případů za uplynulý rok patří 84. místo, zatímco stokrát menší České republice místo 20.! Je to mimo jiné i tím, že po prvotním zatloukání a váhání byla reakce čínských úřadů energická a komplexní. Tak energická, že se například celý jedenáctimilionový Wu-chan načas ocitnul pod úplnou uzávěrou. Úřady ale byly schopny i sofistikovanější reakce, například v řádu dní postavily nové nemocnice pro přebývající pacienty.

Čína versus Amerika

Dramatický pokles případů v Číně zaznamenali už vloni v dubnu a i dnes se tam sice objevují ohniska nákazy, ale jde řádově o stovky aktivních případů na miliardovou zemi. Čínské firmy také už produkují dvě vakcíny a dalších zhruba deset doma vyvinutých látek je prý na cestě.

Čtěte také

Ivan Fíla: Muž z Wu-chanu

Pekingu se tedy podařilo z velké části obrátit situaci a z mezinárodní ostudy udělat příběh triumfu – čínské vědy, ale i čínského politického systému. A také čínské výrobní kapacity, protože za poslední rok se závislost světa na čínských továrnách – chrlících roušky, jehly a kdovíco jiného – ještě prohloubila.

Jakýmsi antipodem Čínské lidové republiky je jeho protihráč i v jiných ohledech, Spojené státy americké. Ty v současné době stojí suverénně v čele žebříčku počtu nakažených. Proti souhrnným čínským 90 tisícům čínských případů za celý rok je to v USA 29 milionů nemocných. Před pár dny počet zemřelých Američanů přesáhl půl milionu. Ve Spojených státech se prostě nepodařilo zarazit šíření nákazy a také později dostatečně zvládat péči o ty, kdo už nakaženi byli.

V samotné Americe probíhá debata o tom, proč tomu tak je, od chyb zdravotního systému přes problémy vyplývající z federální struktury státu až po neschopnost prezidenta Trumpa správně reagovat. Podle dodatečně provedených průzkumů dokonce právě to Donaldu Trumpovi prohrálo volby – ne ekonomický pád, ale pocit, že prezident situaci manažersky nezvládal a že se nedostatečně staral o lidi epidemií postižené.

Bohatí a chudí

Ty, kdo by rádi viděli demokracie a svobodné politické systémy jako efektivnější v boji s pandemií, srovnání Číny a Ameriky moc nepotěší. Obrázek, který poskytuje celý svět, je ale složitější.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Klad pandemie

Mezi nejpostiženější země patří státy, které jsou bohaté, mají rozvinuté systémy zdravotní péče a pěstují špičkovou vědu – do nejhorší desítky patří i Německo nebo Francie. Naopak řada chudých zemí s omezenou veřejnou zdravotní péčí uspěla mnohem lépe.

Souboj diktatury a demokracie není na základě koronavirové statistiky možné rozhodnout. Mezi velmi úspěšné státy buď v potlačování viru nebo v neutralizaci jeho následků patří demokratický Tchaj-wan nebo Jižní Korea a Nový Zéland, další demokracie. V naší části světa by to byl Island, Finsko nebo Dánsko. Občas se objevuje tvrzení, že úspěšnější jsou ty státy, v jejichž čele stojí ženy.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Bude užitečné co nejvíce studovat důvody, proč některé země uspěly a jiné ne, protože pandemie koronaviru nemusí být poslední vážnou zkouškou v této generaci. Možná se dozvíme, co už jsme věděli – že důležitá je kvalita státní správy, kompetentní a odvážní politici a disciplinovaná a samostatně myslící veřejnost. To se v Evropě a ani u nás moc dobře poslouchat nebude.

Autor je komentátor Českého rozhlasu