Jan Fingerland: Putinovi hoří Sibiř a koudel
Rozsáhlé sibiřské požáry jsou obrovským přírodním a lidským neštěstím. Z hlediska ruského prezidenta jde ale hlavně o kalamitu politickou.
Rusko, třeba na rozdíl od Švýcarska, patří ke státům, které si zakládají na své rozloze a teritoriu vůbec. V myšlení ruského státu i společnosti, je hluboce uložena zkušenost tisíce let, kdy bylo jádro země opakovaně ohroženo zvenčí. A to tím spíše, že nepřátelům nestály v cestě přírodní překážky, jako jsou třeba hory, ale nanejvýš obrovské vzdálenosti mezi hranicí a vnitrozemím.
Čtěte také
Ke klíčovým příběhům ruských dějin patří porážka řady vpádů ze západu - Poláků, Švédů, Francouzů a samozřejmě i Němců. Ještě hlouběji je uložena invaze z opačné strany, totiž z východu, zvláště ta mongolská ze 13. století a tatarská ze 14. století.
Mongolský vpád a následné útrapy jsou také jakousi legitimizační legendou, jak Rusko vlastním tělem zachránilo Evropu, a v jistém ohledu je to i pravda. Vytvoření „sanitárního kordonu“ z vazalských států v době studené války bylo možná jakousi geopolitickou neurózou nejisté Moskvy, a teprve v druhé řadě projevem ruského imperialismu.
Idea státu ruského
Čtěte také
Tento teritoriální způsob uvažování leží i v základu ideologie putinského státu. Ruská propaganda a její nápomocníci nikdy neopomenou zmínit řetězec základen NATO, které prý obklopují, nebo dokonce obkličují Rusko.
Proto je prý potřeba obnovit nárazníkové pásmo kolem Ruské federace, včetně okupace nebo jiného ovládnutí okolních území, od východní Ukrajiny, přes Podněstří až po části Gruzie. Případně i vybudování ještě jednoho širšího kruhu států, které zůstanou vně protiruského spolčení, jako je udržení neutrality Švédska a Finska, nemohoucnosti států ve střední Evropě, odlákání Turecka ze západních struktur a podobně.
Proč je to důležité v souvislosti s hořící Sibiří? Protože tato kalamita odhaluje planost příslibu současného „režimu“. Kvůli vizi, že Rusko je silné a pevně ovládá své území, byli mnozí Rusové ochotni strádat, materiálně i „občansky“.
Čtěte také
Peníze, které mohly být použity na vyasfaltování cest a zavádění elektřiny do stále nedostatečně vybavené ruské periferie, investovala Moskva v posledním dvacetiletí do různých projektů, jako je podpora Venezuely a Kuby, Chalífy Haftara v Libyi nebo udržení Bašára Asada u moci. Velmi málo se také mluví o systematickém ruském pokusu se uchytit v Africe.
V téže době se Sibiř, tento zadní dvorek obrovského Ruska, stal polem volné působnosti pro řadu čínských firem. Ty ruský stát není schopen kontrolovat, a to ani co do počtu Číňanů, kteří se tam nacházejí. Samotné Rusko, soupeřící s Amerikou a kladoucí nároky na teritoria za polárním kruhem, nemělo dost lidí, peněz ani vůle, aby Sibiř využívalo, a dokonce ani aby jí kontrolovalo.
Veřejným tajemstvím se stalo drancování sibiřských lesů legálními i ilegálními těžaři, a i současné požáry mají možná na svědomí právě ti, kdo chtěli zakrýt rozsah své činnosti.
Vláda nevládla
Čtěte také
Ruští občané se nyní mohou ptát, proč jejich vláda tento vývoj na svém vlastním území dopustila, a proč, když už lesy hoří, nejsou její vlastní úřady schopny zasáhnout, nebo dokonce aspoň podávat nezkreslené informace. Do toho přicházejí zprávy o neštěstí, které způsobila exploze pokusné vojenské rakety s jaderným pohonem, opět doprovázená mlžením a opomenutím zájmů postižených obyvatel.
Nedávno se díky televiznímu seriálu znovu mluvilo o černobylské katastrofě z roku 1986, jež se mimo jiné stala symbolem zániku sovětského systému. Černobyl Sověty jistě finančně vyčerpal a zostudil před celým světem, ale vnitropoliticky nebyl pro Moskvu zničující ani tak hanebný postoj k vlastním občanům, jako spíše to, že byl doprovázen viditelnou slabostí státu.
Lidé v Rusku svým vládcům v minulosti už ledasco odpustili, třeba Putinovi jednání vůči posádce ponorky Kursk. Jenže teď se něco mění. Ruský prezident není schopen hasit Sibiř ani vysvětlit, jak to, že k této situaci došlo. Nedodal občanské svobody a prosperitu, ani, a to je horší, projekci ruské stability a síly. Černobyl Gorbačova nezničil, jen ukázal jeho slabost. Ani hořící Sibiř neporazí Putina, ale odkryl dluh, který má vůči příslibu, na jehož základě dvacet let vládl.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
