Jan Fingerland: Případ Assange končí. Tak trochu
Případ Juliana Assange končí právní kličkou, nebo, chcete-li, pružností americké prokuratury. Jenže řada otázek, které s sebou kauza přinesla, zůstane ve vzduchu nadále.
Činnost a později stíhání australského hackera a poté internetového aktivisty Assange vznesla řadu pomyslných otázek, od smyslu a podoby nedotknutelnosti diplomatických zastupitelství, přes definici znásilnění, kterého se měl Assange dopustit ve Švédsku, až po důvěryhodnost a nezávislost západních justičních systémů.
Čtěte také
Ty hlavní otázky se však týkaly především činnosti, kterou Assange provozoval: tedy rovnováhy mezi „právem veřejnosti vědět“, a „potřebou států tajit“. Assange od útlého mládí, kdy před třiceti lety začal jako hacker napadat stránky institucí, jako je americká NASA, patřil ke krajnímu křídlu těch, kdo volají pro totální transparentnosti.
Vědět vždy a všechno?
V roce 2006 se podílel na založení webové stránky WikiLeaks, jež roku 2010 mimo jiné zveřejnila dokumenty o válečných zločinech americké armády v Iráku. Ještě v ten samý rok Assange začal zveřejňovat statisíce jiných dokumentů, včetně diplomatických depeší. V témže roce se o něj začaly zajímat švédské úřady kvůli údajným sexuálním deliktům, kterých se měl dopustit ve Stockholmu.
Čtěte také
Assangovi příznivci to chápali jako součást komplotu amerického státu proti nepohodlnému whistleblowerovi. Tou dobou už totiž v Americe čelil trestnímu stíhání. Jak známo, bránil se svému vydání do USA nejdříve sedmiletým pobytem na ekvádorské ambasádě v Londýně, a později dalších pět let v britské vazbě. Jeho příznivci tvrdili, že se mu v Americe nedostane férového zacházení.
Kromě americké či švédské justice ale celou dobu stál Assange před pomyslným soudem světa. Tato globální porota se dělila na dvě velmi odlišné části. Podle jedněch je australský rodák hrdinou svobody slova. Je prý vlastně cosi jako novinář, který uveřejňuje vládě nepohodlné pravdy, a tím slouží veřejnému zájmu. Americké trestní stíhání prý byla jen pomsta.
Assangovi kritici poukazují na to, že uveřejňoval kvanta dokumentů, aniž by měl kapacitu je prozkoumat a zvážit, zda je správné publikovat. Nebylo vůbec zřejmé, jaký veřejný zájem spočívá v odhalení americké diplomatické komunikace, ale bylo pravděpodobné, že tím ohrozí americkou národní bezpečnost.
Na hraně a za hranou
Na rozdíl od novinářů se Assange také snažil získat informace nelegální cestou, když například radil Edwardu Snowdenovi, jak prolomit ochranu tajných dokumentů. Vědomě nebo nevědomě spolupracoval s Ruskem a stal se užitečným idiotem Moskvy.
Čtěte také
Mimo jiné zveřejnil dokumenty z volebního štábu Hillary Clintonové, které mu pravděpodobně předala ruská tajná služba. Podle některých tvrzení tím mohl nepřímo přispět ke zvolení Donalda Trumpa.
Jeho činnost byla motivována skoro fanatickou vírou ve škodlivost utajování, a soustředil se přitom překvapivě hlavně na západní demokratické vlády. Je charakteristické, že jeho zastánci často patří buď ke krajní levici, nebo naopak napravo k extrémním libertariánům. A ještě jiní upozorňují, že Assangovu činnost řídila jeho narcistní povaha – potřeba mít moc a být vidět.
Jenže i nadále platí, že tak jako má stát právo nebo dobrý důvod věci utajovat (před jinými vládami nebo i vlastními občany), vstupujeme do éry, v níž si budeme muset i na demokratické vlády dávat větší pozor – kvůli technologickému pokroku, kamerám, umělé inteligenci, bezhotovostním platbám nebo rozvoji internetu. Web ale také umožnil to, čím se Assange proslavil, tedy získávání a zveřejňování informací na dálku.
Je možné chápat Assangovy příznivce, ale je také těžké vidět v něm ušlechtilého bojovníka za čisté dobro. Americké úřady měly docela dobrý důvod, proč ho chtěly dostat před soud. Jenže je také moudré ho po tolika letech nechat být. Všechno má svou míru.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
