Petr Janyška: Proč Francie nemá ráda Macrona
Francouzské volby, ač parlamentní, budou z velké části o Emmanuelu Macronovi. Budou mimo jiné vyjádřením nevole, jakou k němu dnes chová mnoho Francouzů. Pravda je taková, že on dnes v zemi vyvolává snad větší nechuť než krajní pravice.
Čtěte také
Jak je to možné? Člověk, který před sedmi lety, kdy byl zvolen, vzbuzoval velkou naději svým mládím, rozhodností, energií, zjevnou inteligencí a šarmem, který byl příslibem moderní, vzdělané, otevřené, proevropské Francie a dnes na něm nenechá nit suchou nejen opozice, ale ani běžný Francouz nebo média, která ho zpočátku zbožňovala.
Důvod je jeden: Macron je prezidentem v éře odmítání elit a to v nejširším slova smyslu. Ten fenomén dnes postihuje asi celou Evropu, ale Francii zvlášť. To vysvětluje podporu, jaké se tu dnes těší jak antisystémová krajní pravice, tak radikální levice.
A Macron je přesným ztělesněním těchto nenáviděných elit. Vystudoval prestižní školy, pár let pobýval v bance, kde zbohatl, jeho kariéra šla rapidně vzhůru, jako mladík se stal ministrem.
Čtěte také
To, že je nezvykle inteligentní, pracovitý, že se rychle orientuje v každé oblasti a je schopen vystřihnout špičkový projev, je mu dnes na obtíž. Stručně řečeno většinový Francouz ho vnímá jako jedničkáře, který musí všem ukázat, že ví všechno nejlíp. A to leze stále víc na nervy.
K tomu připočtěme jeho aroganci, s níž dává najevo svou inteligenční nadřazenost. A také jeho zálibu provokovat a jít do konfliktu. Nemine týden, aby si neodpustil nějakou provokaci, která se potom propírá v médiích a v bistrech. Jako třeba, když řekl mladému nezaměstnanému, že „stačí přejít ulici a práce se najde“.
K tomu připočtěme jeho nezadržitelné nutkání vyjadřovat se ke všemu, do všeho ingerovat a neposlouchat ničí rady. Francouzská tradice od prezidenta očekává, že bude stát nad denní melou, že bude arbitrem. A toho Macron není schopen.
Čtěte také
Příkladem je současná kampaň, kdy prohlásil, že do ní jako hlava státu nebude zasahovat a že centristickou formaci do ní povede premiér Gabriel Attal. Ale přitom každý druhý den dělá prohlášení, kde se obouvá do krajní pravice i do levice, jako by vedl kampaň.
Narcista, který ale přinesl mnoho dobrého
A potom tu je jeho narcisismus, jeho sebeobdiv, který neunesl porážku v evropských volbách. To ten ho vedl k vyhlášení předčasných voleb. Macron je dnes v zemi asi nejvíc odmítaným, ne-li přímo nenáviděným politikem.
Přitom jí přinesl mnoho dobrých změn, víc než jeho předchůdci. Zlepšil ekonomiku, podstatně snížil nezaměstnanost. Během covidu Francie podržela nad vodou jednotlivce i firmy jako snad žádná jiná země. A v Evropě byl neoddiskutovatelným lídrem. Tohle všechno je ale zapomenuto.
Svým ukvapeným rozhodnutím Macron nejspíš umožní krajní pravici dostat se poprvé od války k moci, což bude znamenat velké bouře v ulicích iniciované jak radikální levicí, tak islamisty. A Macronův konec, protože jediným řešením jeho budoucích konfliktů s krajně pravicovou vládou a parlamentní většinou bude asi jeho demise.
Na počátku svého mandátu prohlásil, že jeho hlavním cílem bude oslabit krajní pravici. Povedl se mu ale pravý opak a otevřel nejspíš dveře do prezidentského paláce Marine Le Penové. Svým rozhodnutím vypsat předčasné volby si sám pod sebou podřezal větev, ale táhne s sebou i liberální Francii.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
