Jan Fingerland: Palestinci se dohodli na společné vládě, nejvíc slaví Čína
Počátkem týdne v Pekingu uzavřeli představitelé hlavních palestinských hnutí dohodu o vytvoření takzvané prozatímní vlády národního usmíření. Ta by měla vládnout v Gaze, až tam skončí válka. Všichni vědí, že boje v Gaze jednou skončí, a že bude potřeba připravit se na poválečnou správu této oblasti. Nikdo přitom zatím neví, jak a kdy válka skončí. Tento okamžik se ale nepochybně přibližuje.
V těchto dnech jednal ve Spojených arabských emirátech zástupce Izraele o tom, že by v Gaze vládla „reformovaná“ samospráva, a to za pomocí arabských a evropských zemí. Toto schéma by fungovalo zhruba rok a stabilizovalo situaci v otázkách bezpečnosti a humanitárních otázek.
Čtěte také
Aby cokoli podobného v Gaze fungovalo, bude nejdříve potřeba vyřešit dvě otázky. Zda a v jaké podobě přežije Hamás, a pokud ano, jak bude vypadat jeho spolupráce s Palestinskou samosprávou pod vedením hnutí Fatáh. To zatím vládlo na Západním břehu.
Mezi oběma organizacemi probíhá skrytá občanská válka, a to zejména od té doby, co Hamás své soupeře v roce 2007 vyhnal z Gazy a palestinský proto-stát se tak rozdělil na dva celky s odlišnou vládou.
Fatáh a Hamás se setkali už mnohokrát, ale vždy zůstalo jen u deklarací. Jejich představy o společném soužití i o podobně státu se dosud zásadně lišily – tedy zda se mají Palestinci spokojit jen s částí požadovaného území, zda mají uznat Izrael a jeho právo na existenci, opustit ozbrojený boj a také zda vůbec Hamás hodlá sdílet moc, pokud opět dostane šanci získat monopol.
Nová situace
Teď se ale situace změnila. Je zřejmé, že po válce bude potřeba Gazu spravovat jinak, a také, že jen nějaký nový druh administrace umožní poválečnou obnovu pásma. Pokud by se takové schéma podařilo vytvořit, do Gazy by pravděpodobně přicházelo mnoho zahraničních peněz.
Čtěte také
Nová situace nespočívá jen v destrukci Gazy, ale i v tlaku, který na Hamás vyvinul Izrael. Možná také ztratil respekt u mnoha Gazanů. Hamás má nyní větší motivaci se dohodnout na všeobecně znějící deklaraci o vzniku společné vlády v dočasných hranicích.
Obě hnutí ale také čelí malé legitimitě, jejich moc nespočívá na demokratických volbách, nejsou považovány za dobré správce běžných záležitostí, a jejich cesta ke státnosti zatím selhávala – platí to i pro Fatáh.
Sílí proto i tlak na Mahmúda Abbáse, aby se nějak dohodl a umožnil poválečný rozvoj Gazy i Západního břehu, a případně i samostatnost Palestiny.
Možná nejpodstatnější na celé schůzce Hamásu, Fatáhu a dalších palestinských frakcí je fakt, že se odehrála v Pekingu. Poté, co vloni Číňané zprostředkovali celkem významnou dohodu mezi znepřátelenými mocnostmi Íránem a Saúdskou Arábií, je do další případ, kdy se Peking úspěšně prosazuje jako důležitý hráč na Blízkém východě.
Symbolicky tak z podobných rolí vytěsňuje Ameriku i Rusko, získává vliv i prestiž, a navíc stabilizuje oblast, odkud čerpá fosilní paliva pro svou stále rostoucí ekonomiku.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
