Jan Fingerland: Padesát odstínů hrdosti aneb Blízký východ v roce 2022 a 2023
Arabský svět bude na rok 2022 možná paradoxně vzpomínat především v souvislosti s fotbalovým šampionátem. Je pro to více než jeden důvod. Mistrovství se konalo v Kataru, malé, ale dost viditelné, bohaté a vlivné arabské zemi. Ta ostatně událost použila pro své další zviditelnění, případně šíření svého pohledu na svět.
Čtěte také
Přinejmenším stejně významný byl nečekaný úspěch marockého fotbalového mužstva. To sice nakonec skončilo bez medaile, ale dlouho odolávalo a poráželo papírově silnější mužstva.
Poskytlo tím příležitost milionům arabských fanoušků investovat svou hrdost právě do podpory Maročanů, a tedy vlastně pociťovat sounáležitost s ostatními arabskými národy. Týkalo se to i Alžířanů, jejichž země má jinak s Marokem špatné vztahy. Smazali tím alespoň dočasně trpkost z desítek let rozdrobení arabského světa.
Čekání na průlom
Tato část světa jako celek také během uplynulého roku do značné míry žila v očekávání dopadů ruského vpádu na Ukrajinu. Pro chudší státy to představovalo nebezpečí růstu cen obilí, což vrátilo vzpomínky na rok 2011, kdy ceny potravin pomohly rozpoutat protirežimní bouře. Pro státy, které těží fosilní paliva, naopak válka představuje šanci na výrazně vyšší zisky v období, kdy už očekávaly postupný odchod světa od plynu a ropy.
Čtěte také
Přesto se zatím zdá, že arabský svět ve srovnání s desetiletím po vypuknutí arabského jara prožil rok relativně klidný, ale nikoli bez událostí. V Tunisku se konaly volby s účastí pouhých devíti procent obyvatel. Ti, kdo zůstali doma, tak protestovali proti okolnostem, za kterých se hlasování konalo.
Otěží se v roce 2021 chopil populistický vůdce, nynější prezident Saíd Kaís, kterému se daří dále deformovat politickou soutěž. Přitom Tunisko mělo dlouho velmi dobře nakročeno k politickým reformám a představovalo naději pro ostatní arabské země. Tuniské hlasování symbolicky uzavřelo tamní cestu k demokracii a symbolicky vzato možná i celé arabské jaro.
Velmi bouřlivý rok má za sebou Irák, který naopak arabským jarem neprošel, protože Saddámův režim padl už v roce 2003 po americké invazi. Po léta tam byl hlavním lomem spor o vztah k Americe nebo případně sunnitsko-šíitsko-kurdský spor. V roce 2022 vyvrcholila krize uvnitř samotného šíitského tábora, a to v souvislosti se vztahem k Íránu.
Írán a Turecko
Vítězi voleb, hnutí Muktady Sadra, se nepodařilo sestavit vládní koalici, což vedlo k pouličním nepokojům a dočasnému uzavření parlamentu. Sadr, který se profiluje jako irácký vlastenec, který nesouhlasí s vlivem Ameriky ani Íránu, narazil na odpor ostatních šíitských sil, které naopak prosazují íránské zájmy v Iráku.
Čtěte také
Nakonec se podařilo alespoň částečně odblokovat situaci, byl zvolen prezident i premiér, ale bez účasti Muktady Sadra.
Nejvýraznější události Blízkého východu se odehrávaly hned vedle, v Íránu. V průběhu roku íránský prezident Ebrahim Raísí začal zpřísňovat politiku v otázce dodržování pravidel oblékání, což vedlo k celospolečenskému napětí.
To prasklo v polovině září, kdy náboženská policie zatkla Mahsu Žinu Amíníovou a ta pravděpodobně po hrubém zacházení zemřela ve vazbě. Od té doby se už čtvrtý měsíc vydávají do ulic tisíce Íránek a Íránců protestovat nejen proti náboženské policii, ale i proti celému režimu. Ten reagoval ostrou střelbou, rozsáhlým zatýkáním, a dokonce popravami demonstrantů. Ustoupit zatím nebyla ochotna ani jedna strana, rozuzlení přinese rok 2023.
Totéž platí o další důležité blízkovýchodní zemi, Turecku. To, podobně jako Írán, řeší své domácí problémy útoky na kurdskou komunitu doma i v zahraničí a na konci roku Ankara chystala velkou vojenskou operaci proti Kurdům na syrském území. Turecko je v politické i ekonomické krizi a v roce 2023 prezidenta Erdogana čeká nejen sté výročí založení Turecké republiky, ale také parlamentní i prezidentské volby. I v tomto případě bude nadcházející rok pravděpodobně rušnější než ten minulý.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
