Jan Fingerland: Katar a krize kafály aneb Poučení z jednoho mistrovství
V neděli končí mistrovství světa v Kataru. Šampionát se brzy stane historií, ale některé kulturní, společenské a politické otázky zůstanou, například ekonomický a právní model, který umožnil masivní výstavbu fotbalové infrastruktury, která v tomto státě chyběla.
Mluvilo se o tom dávno předtím, než první fotbalisté vběhli na katarský trávník: při budování stadionů, silnic a hotelů měly zemřít tisíce stavebních dělníků, zejména gastarbeiterů. Na vině bylo vedro, ztížený přístup ke zdravotním službám nebo nižší bezpečnostní standardy, než jaké se uplatňují vůči domácím zaměstnancům.
Ručitelé a mučitelé
Čtěte také
Problém nespočívá jen ve skutečnosti, že se jedná o zahraniční zaměstnance z chudých zemí. Je to důsledek způsobu najímání pracovníků, který najdeme ve všech ropných monarchiích oblasti, ale i v Libanonu a Jordánsku. V arabštině se nazývá kafála, podle slova kafíl, ručitel.
Gastarbeiteři nepřijíždění s normálním vízem, které by ani nedostali, ale prostřednictvím dohod s agenturami, které dotyčnému zajistí pracovní místo, povolení ke vstupu, ubytování a další náležitosti. Jenže takto najatý pracovník se ocitá vlastně v závislosti na svém ručiteli.
Nejsou chráněni pracovním právem hostitelské země, včetně minimální mzdy, nemohou změnit zaměstnavatele, nemohou odjet ze země, často nemají u sebe pas.
Kafála se kdysi vyvinula z jinak dobře míněné instituce islámského práva a ve 20. století byla poprvé uplatněna při regulaci zacházení se zahraničními pracovníky v průmyslu lovu a zpracování perel. Od 50. let, kdy ropné monarchie začaly rychle bohatnout, se ale systém rychle rozšířil do všech těchto zemí, zahraniční pracovníci dlouhodobě představují někdy i nadpoloviční většinu obyvatel, ale nikoli občanů.
Čtěte také
Systém prošel několika zásadními transformacemi. Nejdříve byli najímáni obyvatelé sousedních zemí, bohatých na lidi, ale nikoli ropu, třeba Egypťané. Jenže pak se ukázalo, že tito pracovníci podléhají ideologiím nepřátelským domácímu zřízení, ať to byl panarabismus, nebo islamismus. Proto začali přicházet i nemuslimové ze vzdálenějších zemí, jako je Etiopie, Nepál nebo Srí Lanka.
To občas vede k různým kulturním napětím a nepochopením, mluví se o rasovém útlaku nebo ekonomickém vykořisťování. Některé státy dokonce přímo zakazují ženám odjíždět do států, kde se rozšířilo špatné zacházení s domácími pracovnicemi. Existuje zásadní rozdíl v přístupu k zaměstnancům ze Západu a ze třetího světa.
Reforma, ne revoluce
Čtěte také
Během desetiletí státy hromadně propouštěly své zahraniční zaměstnance, třeba kvůli propadům v ceně ropy nebo po vypuknutí arabského jara ve snaze zajistit více práce pro domácí obyvatelstvo, které ovšem o některá povolání nemělo dlouhodobě zájem. Příchod gastarbeiterů vytváří nejen kulturní a bezpečnostní rozpory, ale také vlastně brání přirozenému rozvoji domácích ekonomik.
Hlavní kritika ale spočívá v něčem jiném. Kafála ve své současné podobě skoro nevyhnutelně vede k velké nerovnováze mezi postavením zaměstnance a zaměstnavatele, přestože řada států, včetně Kataru, učinila kroky k tomu, aby dopady ručitelského systému omezila.
Proti úplnému zrušení by ovšem byli i gastarbeiteři a jejich domovské státy. Tito zaměstnanci jsou totiž zdrojem důležitých příjmů pro ekonomiky svých zemí, případně svých rodin, a jezdí do zálivu pracovat, i když vědí, že budou čelit znevýhodnění nebo zneužívání. Šampionát v Kataru to změnit nemohl, ale přinejmenším na to upozornil, vlastně víc, než jakákoli jiná událost za posledních několik generací.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
