Jan Fingerland: Netanjahu promluvil a nic neřekl

Netanjahu informoval o záměru anektovat území židovských osad na Západním břehu a zejména údolí Jordánu
Netanjahu informoval o záměru anektovat území židovských osad na Západním břehu a zejména údolí Jordánu

Král promluvil, neřekl nic, zní titul jednoho Lustigova románu. Podobný pocit může mít člověk ze zatím posledního předvolebního kroku Benjamina Netanjahua.

Týká se to jeho posledního prohlášení o záměru anektovat území židovských osad na Západním břehu a zejména údolí Jordánu, tedy pruhu území s osadami na západní straně zmíněné řeky. Jde o teritorium, na němž žije minimum Palestinců, ale zahrnuje sídla obydlená Izraelci. Jsou tu důležité otázky, například: je tento plán myšlený vážně? Je reálný? Bude naplněn? A případně za jakou cenu?

Vzhledem k tomu, že Netanjahu přišel s podobnými sliby už před minulými, dubnovými volbami, nejpravděpodobnější je, že jde o jeho pokus na poslední chvíli strhnout na sebe co nejvíce hlasů, protože mu půjde doslova o každou desetinu hlasů, a každého jednotlivého poslance v budoucím Knesetu – a volby jsou už příští středu.

Děkujeme, nechceme

Premiérovi odpůrci všeho druhu se k jeho slovům postavili kriticky, samozřejmě každý po svém. Pravicoví oponenti, jako je Naftali Bennett, tvrdí, že jestli to chce Netanjahu udělat, tak ať to udělá a nemluví o tom. Jde prý jen o pouhé řeči. Izraelský střed tvrdí, že by se sám údolí Jordánu nevzdal a Netanjahu prý jen opisuje, levice nesouhlasí.

S Netanjahuovým záměrem nesouhlasí ani OSN, evropské vlády a samozřejmě palestinští představitelé. Ti tvrdí, že anexe tohoto území znemožní fungování Západního břehu jako celku a zabrání míru, totiž založení palestinského státu. Míru ani pohybu by zřejmě nezabránila, ale lze si těžko představit, že by jakýkoli palestinský představitel s anexí veřejně souhlasil.

Podstatnou roli hrají Spojené státy. Netanjahu tvrdí, že své kroky konzultoval s Američany a podle tvrzení lidí, kteří údajně znají zatím nezveřejněný Trumpův mírový plán, s izraelskou přítomností v údolí Jordánu se stejně počítalo.

Sám Netanjahu ale staví věc anexe jako otázku pro izraelskou veřejnost, kterou tím prý žádá o mandát pro takový krok. Zdaleka ne všichni Izraelci by souhlasili, ale současně je patrné, že tamní společnost už stejně nevěří na dvojstátní řešení. Přivtělení velkých bloků izraelských osad na Západním břehu ostatně bylo součástí i dřívějších mírových návrhů, s tím, že budoucímu palestinskému státu bude rozloha kompenzována jinde.

Údolí smrti

A proč je ve hře právě údolí Jordánu? Tato oblast dělí Izrael, případně Západní břeh, od Jordánska, a je klíčová pro budoucí izraelskou bezpečnost. Izraelci mají v čerstvé paměti donedávna nemyslitelnou situaci, kdy se Islámský stát na syrském území dostal až na Golany.

Sám Netanjahu varuje před tím, že budoucí Palestiny se může zmocnit Hamás, tak jako už dříve Gazy, a umožnit přístup Íráncům až na práh izraelských dveří. V minulosti se spekulovalo, že Jordánsko sice proti izraelské přítomnosti v údolí Jordánu veřejně protestuje, ale v zákulisí na něm ve vlastním zájmu naopak trvá.

Pro variantu, že Netanjahu už zase jen slibuje před volbami, mluví jeho vágní vyjadřování. Použil obrat „rozšíření izraelské suverenity“, případně „izraelského práva“, což může znamenat, že pokud něco udělá, jednalo by se o nějaký relativně formální krok, protože Izrael tato území stejně dávno efektivně ovládá.

Mimochodem, s dnešním návrhem srovnávaná anexe Golanských výšin, respektive rozšíření izraelských zákonů, se v roce 1981 odehrála během jediného dne, včetně tří čtení v parlamentu.

Jan Fingerland

A jak připomíná izraelský politický analytik Daniel Seidemann, kdyby Netanjahu opravdu chtěl, mohl by to udělat hned, a dokonce osobně, i bez souhlasu parlamentu. Neboli, je to tedy pořád ten starý známý Bibi, který vyhrává i proto, že umí slibovat lépe a důvěryhodněji, než kdokoli jiný.

Autor je komentátor Českého rozhlasu