Jan Fingerland: Nebombardujte Švédsko za koronavirus!

19. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Očkování proti koronaviru ve Stockholmu

Kdyby Švédska nebylo, museli bychom si ho vymyslet. Na této nevelké, ale výrazné zemi si svět v duchu zkouší, jak se co dělá, anebo nedělá. Naposledy se to týká boje s koronavirovou pandemií.

Už jen jméno Švédsko vyvolává v lidech skoro výlučně kladné asociace. Někteří si vzpomenou na pověstně bezpečné automobily, druzí dostupný nábytek a ještě jiní si představují, že jde o zemi obydlenou miliony blondýn.

V politické debatě stačí říct „švédský model“ a je zřejmé, že řeč je o vzorovém sociálním státu, jehož příkladu se dovolávají politici od Brooklynu až po Kolín.

Čtěte také

Se švédským modelem je to ale jako s těmi blondýnami a auty – je třeba rozlišovat reálné Švédsko a Švédsko mytické, do kterého si lidé projektují své představy. Ne každá Švédka má světlé vlasy, automobilka Saab zkrachovala a švédský model sociálního státu vlastně také. I v jeho nejsvětlejších dobách ale platilo, že vedle štědré sociální podpory, placené z vysokých daní, tam vždy existovalo velmi liberální hospodářství s firemními daněmi nastavenými proklatě nízko.

Není tedy jisté, jestli Švédsko bylo rájem socialistickým, nebo kapitalistickým, skutečnost byla složitější a každý v této zemi a jejím systému viděl to, co chtěl. A nyní, v roce 2021, je to velmi podobné se švédským liberálním modelem boje s koronavirem.

Švédský model číslo 2

Ve Švédsku, jak známo, nezavedli lockdown, nenařídili roušky a nechali děti chodit do škol. Někdo tuto cestu obdivoval, jiné děsila a všichni měli nějaký názor. I v tomto případě při bližším pohledu zjistíme, že mnozí mluví hlavně o svém imaginárním Švédsku. Příkladem mohou být dva texty uveřejněné v poslední době ve dvou respektovaných levicových listech.

Čtěte také

V britském Guardianu vyšel názorový článek, který už ve svém titulku oznamuje, že švédský model selhal. Autor srovnává mnohem větší úmrtnost ve Švédsku ve srovnání s jeho severskými sousedy – a má v tom samozřejmě pravdu. Jenže se ukáže, že hlavním záměrem tohoto autora je kritizovat britskou pravicovou vládu, která prý vedla pošetilou, bezohlednou a ideologicky špatnou politiku a odvolávala se přitom na švédskou inspiraci.

Krátce poté vyšel v izraelském Haaretzu článek od izraelského novináře působícího ve Švédsku. Ten zas hned v titulku oznamuje, že švédský model neselhal. Je prý naopak úspěšný a autor se řečnicky ptá, proč nikdo nemluví o selhání „belgického modelu“, když Belgie má mnohem horší čísla úmrtnosti než Švédsko a přitom Belgie zavedla tvrdý lockdown.

I tento autor má své vlastní záměry. Polemizuje třeba s izraelskou armádní rétorikou „boje s covidem“, případně chce obhájit Švédsko, zemi s levicovou vládou, před nespravedlivými pomlouvači.

Příliš mnoho otázek

Úplný rozpor mezi dvěma zdánlivě názorově blízkými autory je asi dán nejen tím, že oba si do Švédska projektují vlastní představy, ale možná i tím, že situace je prostě složitá a v řadě ohledů paradoxní.

Čtěte také

Švédská vláda je levicová, ale její koronavirová politika je založena na velmi liberální myšlence, že stát nemá příliš zasahovat do rozhodování občanů, dokonce ani v zájmu jejich ochrany. Ovšem je to i výsledek ústavy, která vládě některé kroky ani neumožňuje – a ano, ve Švédsku svou ústavu respektují.

Nebo to lze formulovat zcela jinak, třeba socialisté navzdory svým ideálům nebrali dostatečné ohledy na ty nejzranitelnější, totiž seniory a obyvatele přistěhovaleckých komunit.

Hru na jednorozměrné hodnocení „švédského modelu“, který se navíc v čase měnil, můžeme hrát donekonečna. Přitom zatím ani nevíme, jak měřit úspěšnost toho kterého modelu. Každý stát počítá své oběti covidu jinak, nevíme, jestli a jak započítat ty, kdo kvůli izolaci propadli depresím, alkoholismu, trpí násilím nebo navždy přišli o práci, navíc nejsme u konce epidemie. A je vůbec politika pro Švédsko vhodná i pro Itálii? A tak dále.

Jan Fingerland

Prostě, věci jsou složité, je třeba vidět nuance a proporce a dělat závěry na základě relevantních faktů a spolehlivých zdrojů, třebaže je to namáhavé. Ale to vlastně platí vždycky.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio