Jan Fingerland: Může trestně stíhaný Trump kandidovat? Být zvolen? A vládnout?
Ta otázka padá s každým dalším obviněním častěji – může bývalý prezident Donald Trump kandidovat na prezidenta, případně vykonávat svou funkci, když za sebou vleče tolik právních problémů? Do nedávné doby se mluvilo hlavně o tom, zda se může někdo, kdo je obviněn, ucházet o nejvyšší politickou funkci, případně, zda může takovou funkci vykonávat.
Řeč byla hlavně o případu, kdy porušil zákon regulující financování voleb tím, že nechal svého právníka mimo veřejný dohled uplatit – a tím umlčet – bývalou milenku. A poté také kvůli tomu, že na své farmě nelegálně držel tajné vládní dokumenty.
Prezidentská výhoda
Pokud někdo doufal, že tyto právní potíže znemožní Trumpovi stát se prezidentem, bude zklamán. Americká ústava formuluje podmínky, za kterých se někdo může stát prezidentem, velice stručně. Například mu musí být alespoň 35 let a musí se narodit jako americký občan.
Čtěte také
Neklade si ale jako podmínku, aby dotyčný nebyl trestán nebo stíhán – a teoreticky by mohl vykonávat svou funkci i z vězení. V roce 1920 socialista Eugene Debs kandidoval přímo z vězení a dostal víc než tři procenta hlasů. Lyndon LaRouche seděl ve vězení za daňové delikty, odkud roku 1992 vedl kampaň za své zvolení.
Trump se od nich neliší tím, že coby stíhaná osoba usiluje o zvolení, ale že je také bývalý prezident. Na obzoru je řada podivuhodných právních dilemat, například zda bude moci sám sobě udělit milost. Pro tuto situaci není žádný precedent. Podle expertů z amerického ministerstva spravedlnosti ale nelze stíhat nebo trestat prezidenta, který už je ve funkci.
Vzpoura versus zločin
Jenže mezitím přibyly další dvě kauzy. Totiž žaloba kvůli jeho snaze přimět jiné lidi, aby změnili volební výsledky v jeho prospěch a kvůli jeho podílu na útoku davu na Kapitol z 6. ledna 2021. Jde tu totiž o právní problém jiného druhu.
Čtěte také
Objevil se názor, že tyto činy spadají pod třetí oddíl 14. dodatku americké ústavy z roku 1868. Ten říká, že ten, kdo přísahal věrnost ústavě a pak se podílel na vzpouře proti ní, nemůže se ucházet o veřejný úřad. Umožnit by mu to mohly jen dvě třetiny obou komor Kongresu.
Vzniká tu tedy otázka, zda Trumpův pokus upřít Bidenovi vítězství nebo jeho podíl na 6. lednu nenaplňují zmíněnou definici vzpoury. Právníků, kteří soudí, že ano, není málo. Zastánci opačného názoru tvrdí, že zmíněný dodatek z roku 1868 měl za cíl eliminovat v době po občanské válce významné představitele Jihu, byl tedy vytvořen pro jiné případy.
Záleží tedy na tom, jak volně a kreativně chceme ústavu interpretovat – to je v americkém ústavním právnictví starý a mnohem obecnější spor. A ani v tomto případě není žádný precedent, který by sloužil jako vodítko, protože za 150 let se žádná další „vzpoura proti ústavě“, kterou by bylo potřeba soudit, neodehrála.
Trestuhodná neprozíravost
Jenže je tu ještě jedna otázka, totiž kdo, kdy a jak rozhodne, že se na Trumpa diskvalifikace kvůli vzpouře vztahuje. V zásadě jsou dvě cesty. Zaprvé, o Trumpově zařazení mezi kandidáty rozhodují jednotlivé státy, případně jejich orgány pověřené organizací voleb. Může se stát, že v některých případech Trumpa odmítnou zaregistrovat a on bude muset tato rozhodnutí soudně napadnout.
Čtěte také
Druhá cesta je, že někteří z protikandidátů nebo i ostatních občanů podají žalobu proti tomu, že Donald Trump kandiduje. To se ve dvou státech už stalo. V obou případech by se věc dostala před nižší soud, který by musel rozhodnout, a pravděpodobně by pak nakonec musel rozhodovat Nejvyšší soud. Ten podle znalců rozhodne ještě před stranickými primárkami, natož samotnými volbami.
V této instituci mají republikány nominovaní soudci převahu 6 ku 3, ale současně se někteří z respektovaných konzervativních právníků vyslovily pro mínění, že Trumpovo jednání skutečně naplnilo znak vzpoury proti ústavě, což by ho diskvalifikovalo.
Trump by se, vlastně jako mnozí jiní populisté, musel postavit i proti elitní justiční instituci. Jisté je, že rozhodnutí vyřadit Trumpa v kterékoli části politického či soudního systému povede k obrovskému napětí a obvinění z omezování demokratické soutěže. Je to mimo jiné tím, že v roce 1787 otcové zakladatelé při psaní ústavy o Donaldu Trumpovi ještě nevěděli.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
