Jan Fingerland: Král kontra emír, aneb Studená válka v Arábii
Blízký východ je v období velkého překreslování hranic, čar a aliancí. Zatím poslední epizodou je rozhoření rivality mezi dvěma dlouhodobými spojenci, Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty.
Saúdská Arábie a Emiráty jsou si podobné, a také mají podobné zájmy. Jsou to ropné monarchie Arabského poloostrova, které spolu sousedí. Řeší podobné problémy – připravují se na éru po ropě, hledají nějaké dlouhodobé řešení podoby svých politických režimů, obávají se islámského extremismu. Oba státy také stojí na stejné straně barikády v regionálním napětí, kdy na druhé straně stojí Írán, jeho spojenci, jako je Hizballáh nebo jemenští Húsíové, a také Katar.
Čtěte také
Celá věc má i osobní linku. Prezident Spojených arabských emirátů, šejch Muhammad ibn Zájid Ál Nahján byl dlouho jakýmsi patronem a učitelem o generaci mladšího saúdského korunního prince Muhammada bin Salmána, faktického vládce země. Teď se cesty mistra a žáka rozcházejí, a platí to i pro země, v jejichž čele stojí.
Strategie i mentalita
Saúdská Arábie je stát s konzervativnější zahraniční politikou, usiluje o stabilitu v rozkolísané oblasti, už nemá chuť na velká vojenská dobrodružství, jako bylo to v Jemenu proti Húsíům, snaží se uzavírat dohody se státy a vládami.
Čtěte také
Menší Emiráty mají jiný přístup. Snaží se spolupracovat s nestátními aktéry, často separatistickými hnutími, nevadí jim drobení států širší oblasti, svůj vliv se snaží vybudovat na svém specifickém postavení toho, kdo dokáže pomocí spojenců hodně ovlivnit.
Tento střet přístupů i strategických cílů se naposledy projevil v případě Jemenu, kde Emiráťané přímo podporovali STC, jihojemenskou separatistickou organizaci, která už ovládá podstatou část jižní a východní části Jemenu, a vlastně stvrzuje faktické rozdělení Jemenu na zónu pod vlivem STC, proíránských Húsíů, mezinárodně uznávané vlády, a dalších regionů.
To se naopak nelíbí Saúdům, kteří dávají přednost jemenské jednotě. Situace šla tak daleko, že saúdské letectvo bombardovalo přístav v rukou STC, a emirátskou dodávku zbraní. Emiráty slíbily, že stáhnou své lidi z Jižního Jemenu, ale nepočítá se s tím, že by zcela opustili své cíle s touto zemí. Naopak Saúdská Arábie se bude možná proti své vůli více angažovat i vojensky.
Čtěte také
Saúdsko-emirátské soupeření se projevuje i jinde. V súdánské občanské válce Saúdi podporují vládní armádu, zatímco Emiráťané takzvané Jednotky rychlé reakce. Emiráty de facto uznávají nezávislost Somalilandu, území odtrženého od Somálska, zatímco Rijád trvá na jednotě tohoto státu.
Driftování od sebe
Emiráty komunikují také s libyjským generálem Chalífou Haftarem, který bojuje s mezinárodně uznávanou vládou. Ta teď právě čerstvě podpořila saúdské úsilí o udržení jednoty Jemenu. Spekuluje se i o tom, že Emiráty podporují i syrské drúzy proti Šarově vládě.
Odlišný přístup mají i ve stále symbolicky důležité palestinské otázce. Emiráty tím, že uzavřely mírovou dohodu s Izraelem, mají navíc snazší možnost ovlivňovat dění v Gaze. Saúdi se domnívají, že vzhledem ke svému postavení v arabském a muslimském světě mohou oficiálně uznat Izrael, jen pokud bude dořešena palestinská otázka.
Čtěte také
Rivalita se projevuje i v ekonomických otázkách. Před několika lety se obě země nemohly dohodnout na tom, zda zvýšit těžbu a tím snížit ceny, jak chtěly Emiráty, nebo naopak udržet ceny vysoko.
Saúdi také začali investovat do podobných věcí jako dříve Emiráty – například do zábavního a turistického průmyslu, a dokonce i aerolinií. V případě některých obchodních partnerů trvají na tom, aby přesunuli své kanceláře do Saúdské Arábie.
Oba státy vědí, že není v jejich zájmu vstoupit do přímé konfrontace, ale ve svém soupeření se dostaly dále, než by se dalo ještě před pár lety čekat. Jiné arabské země se musí této situaci přizpůsobit, například Egypt se postavil na stranu Saúdů.
Zcela nově by se karty rozdávaly, pokud by padl íránský režim a byli oslabeni jeho regionální spojenci. Síly, které sunnitské monarchie dosud sháněly dohromady, by tím ztratily na své účinnosti.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
