Jan Fingerland: Budování státu – Somaliland, Palestina, Tchaj-wan

Rozhodnutí Jeruzaléma uznat nezávislost malé, několikamilionové země ve východní Africe v každém případě vrátilo pozornost k dění v této oblasti. Somálsko se rozpadlo už v roce 1991 a různé jeho části zažívají odlišné osudy. Konkrétně Somaliland je tím nejúspěšnějším z nástupnických kvazistátů.

Čtěte také

Somaliland není Somálsko

Funguje totiž jako stát – tedy zajišťuje základní služby, ovládá své území a hranice, má stabilní vládu, vlastní měnu a armádu, a také pořádá volby. Tamní poměry nejsou ideální, ale ve srovnání se svým okolím, a zejména ostatními částmi Somálska, jde bezesporu o velmi zdárný pokus o „budování státu“.

Představitelé Somalilandu se odvolávají nejen na to, že úspěšně spravují svou zemi, ale i na skutečnost, že jejich samostatnost trvá už 34 let, to je více než předchozí jedenatřicetiletá existence jednotného Somálska po jeho dekolonizaci v roce 1961. Somaliland se rozkládá zhruba v hranicích britského Somálska, zatímco ostatní části zbytkového Somálska byly předtím pod vlivem Itálie.

Svět nemá zájem  

Jenže žádná z členských zemí OSN za více než tři desetiletí Somaliland neuznala. Dokonce ani těch několik států, které jej uznávají de facto tím, že v jeho hlavním městě udržují styčné kanceláře. Důvodem je obava, že uznáním Somalilandu by podpořili drobení dalších zemí.

Čtěte také

Čeští experti se podílejí na operaci proti pašerákům gepardů v Africe. Zvířat tam zůstalo už jen pár tisíc

Africké i blízkovýchodní státy mají na svém území velmi často nejrůznější nespokojené menšiny, které mají separatistické tendence. Stejného mínění je ovšem i Evropa, Čína, nebo i Spojené státy. Když v létě senátor Ted Cruz navrhoval Donaldu Trumpovi, aby Somaliland oficiálně uznal, ani v nejmenším neuspěl.

Teď tedy první země Somaliland uznala, a přinejmenším v některých jeho částech to vyvolalo velké veřejné oslavy, někdy doprovázené máváním izraelských vlajek vedle somalilandských. Je to zvláště pozoruhodné, pokud si uvědomíme, že Somaliland je převážně muslimská země, která má na své zeleno-bílo-červené vlajce „šahádu“, muslimské vyznání víry.

Izraelská vláda svůj krok vřazuje do kontextu Abrahámovských dohod, v nichž arabské státy podepisují mírové smlouvy s Izraelem. To je proces, v němž Izrael získává legitimitu přímo od arabských států, které v tom vidí i svůj vlastní prospěch. Jenže to není jediný motiv izraelské vlády.

Čtěte také

Jan Fingerland: Abrahámovské dohody jsou zatím v lednici

Somaliland leží u Báb al-Mandabu, průlivu mezi Rudým mořem a Adenským zálivem, tedy na cestě k Suezu. Jde o světově významné strategické místo, které se konkrétně pro Izrael stalo ještě významnějším poté, co do otevřené války s ním vstoupili jemenští Húsíové. Jejich území leží hned na protějším břehu.

Pro Izrael tedy přátelství se Somalilandem znamená přinejmenším lepší zpravodajské informace, pokud ne šanci na vybudování nějaké vojenské přítomnosti. Húsíové už dali vědět, že taková zařízení by považovali za legitimní cíle pro své útoky. Somaliland byl také zmiňován jako místo, kam by mohli odcházet Palestinci z Gazy, ale představitelé Somalilandu takový záměr veřejně odmítali.

Klid a neklid

Mezi zeměmi, které se Somalilandem de facto spolupracují, jsou i Spojené arabské emiráty. Situace se trochu podobá dění ve zmíněném Jemenu, kde Emiráťané podporují separatisty ovládající rozsáhlé území na jihu a východu země. Jde tedy o další případ státu, který je dlouhodobě nefunkční, a nějaký zahraniční aktér se snaží spolupracovat se separatistickým hnutím – tedy Emiráty v Jemenu.

Čtěte také

Jan Fingerland: Ostrov se chystá na válku

Emiráty v Jemenu narážejí na nesouhlas Saúdské Arábie, která jinak také považuje proíránské Húsíe za nebezpečí, ale dává přednost udržení jednotného Jemenu. Podobně nyní Saúdi nesouhlasí s uznáním rozpadu Somálska, i když to je de facto rozpadlé už dávno.

Saúdský instinkt je udržování statusu quo, protože se obávají nestability. Naopak Emiráty v procesu změn hranic vidí příležitost pro rozšíření svého vlivu. Svůj vliv teď do Somalilandu rozšířil i Izrael, s nímž ostatně Emiráty spolupracují i v jiných oblastech.

Nespokojeny jsou s tímto vývojem ty státy, které v oblasti Adenského zálivu také mají ambice, jako je Turecko nebo Írán, což by arabským státům vadilo, a samozřejmě jemenští Húsíové. A také zmíněné země, které se obávají separatismu.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Somalilandský případ ale také představuje zajímavé zrcadlo palestinskému úsilí o suverenitu. Palestinská politika byla neúspěšná nejen tváří v tvář Izraeli, ale i v budování institucí. Nezávislý stát Palestina by po okamžitém získání nezávislosti pravděpodobně nebyl schopen fungovat. Přesto jeho samostatnost uznala řada zemí, včetně Číny.

Naopak Somaliland takřka nikdo neuznává, i když už jako samostatný stát existuje (a funguje) přes třicet let. Před Izraelem ale v určité formě Somaliland přece někdo akceptoval. Totiž Tchaj-wan, další stát de facto existující, ale ze strachu z Číny nebo ze separatismu takřka nikým neuznaný. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu