Jan Fingerland: Konec dějin v Číně

Střední Evropa a Čína se tehdy ocitly na křižovatce, ale každá se vydala jiným směrem.
Masakr na Náměstí nebeského klidu by tak výraznou událostí, že o něm informovala i režimní média u nás. Včetně některých dost drastických záběrů. Těžko říci, zda to bylo rostoucí odvahou redaktorů Československé televize, nemožností zabránit šíření takové zprávy, anebo dokonce v souladu se záměry vedení KSČ.

Pár měsíců před tím přece proběhl Palachův týden na Václavském náměstí, čeští komunisté mohli chtít ukázat, o co jsou lepší, než ti čínští, anebo naopak co nás čeká, pokud nepřestaneme. Konec konců, požadavky zevnitř stranického vedení, aby v listopadu 1989 zasáhla armáda, skutečně padly, naštěstí neúspěšně.

Na křižovatce

Mohou mít nepokoje v Hongkongu dopad na čínský režim?

• Upravit
• Smazat

Hongkong zažívá nejvážnější nepokoje od roku 1997, kdy se vrátil pod čínskou správu. Čína ho před 17 lety převzala s tím, že mu bude zaručena vysoká míra autonomie a svobod.

Situace v Československu a Číně byla samozřejmě velmi odlišná. Tehdejší čínské vedení nebylo tak zkorodované, jako to československé, a tamní ekonomika, na rozdíl od té naší, prožívala první fázi dravého růstu.

A skutečně možná ne každý Číňan toužil po svobodě a demokracii – navzdory více jak století pozápadňování Číny je tamní společnost pořád utvářena větším důrazem na práva kolektivu, potřebou harmonie nebo silnou obavou z rozpadu státu. A také vírou ve zvláštní úlohu Číny, která se přetavila do zvláštní formy komunistického nacionalismu.

Přesto pociťuje režim, který tehdy zůstal v Číně u moci, potřebu zatajit před svými obyvateli co nejvíce události na náměstí Nebeského klidu, takže mnozí z nich si tuto klíčovou událost novodobých dějin dnes raději „nepamatují“, nebo o ní ti mladší skutečně nevědí.

30 let od protestů na náměstí Nebeského klidu. Čína dnes zažívá období temna, říká analytička

• Upravit
• Smazat

Svět si připomněl 30. výročí zásahu čínské armády na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Krvavé potlačení studentských protestů v noci z 3. na 4. června 1989 si podle lidskoprávních organizací vyžádalo tisíce životů. Čínský režim mlčí i třicet let poté, navíc ještě zesiluje svou snahu o kontrolu společnosti. Minulou i současnou Čínu popisuje Kateřina Procházková, analytička projektu Sinopsis.

Je příznačné, že se připomínky 30. výročí masakru konaly v Hongkongu a na Macau, svobodnějších enklávách Čínské lidové republiky, ale nikoli v Číně samotné, natož v samotném Pekingu. Čínské komunistické propagandě nejde o to dát tehdejší studentské vzpouře negativní znaménko, jde o to její existenci popřít.

O dramatickém období před 30 lety napsal britský politolog a novinář Timothy Garton Ash knihu Rok zázraků. U nás to byl „zázračný“ návrat k demokracii a svobodě, i když se následně ukázalo, že zázraky se nekonají a překvapivě levně získanou svobodu je třeba si přece jen trochu odpracovat, protože ti, kdo chtějí odlamovat kusy svobody, demokracie nebo nezávislosti justice, tu budou pořád.

V samotné Číně zázrak spočíval v něčem jiném – ve schopnosti tamního režimu se  natolik přizpůsobit okolnostem, že mohl pokračovat dál, zatímco u nás, jak se říkalo, komunisté utekli od moci jako kluci.

Konce dějin

Ashův kolega, americký politolog Francis Fukuyama zas proslul knihou Konec dějin, v níž neohlašoval konec historických událostí, jak by se mohlo zdát, ale konec zápasu o nejlepší všeobecně přijaté řešení společensko-ekonomických problémů. Liberální demokracie a kapitalismus podle něj přišly s pádem komunismu o posledního konkurenta.

Čínští studenti před 30 lety protestovali proti zneužívání moci, komunisté o ni ale nechtěli přijít

• Upravit
• Smazat

V noci na úterý uplynulo přesně 30 let od masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Armáda komunistické Číny tam krvavě rozprášila demonstranty, kteří žádali občanské svobody. O život přišly podle různých odhadů stovky až tisíce lidí. Záběry vojáků střílejících po neozbrojených civilistech tehdy obletěly celý svět. Čínská média ale o zabíjení mlčela – a je tomu tak dodnes.

Současný čínský režim s dlouhodobým vysokým hospodářským růstem a obrovskou expanzí vlivu ve světě jakoby Fukuyamu usvědčoval z omylu – před očima máme reálný systém neliberálního kapitalismu, který funguje a dokonce někomu imponuje. Tamní systém se zdá být stabilnější než uspořádání, jaká vidíme třeba v latinské Americe, Asii, ale možná i v jižní nebo východní Evropě.

To, čím Komunistická strana Číny přispívá do debaty o konci dějin nejoriginálněji, je transformace, ke které přistoupila teprve v posledních letech, totiž systémem elektronické totální kontroly nad společností.

To je umožněno rozvojem elektroniky, poddajností společnosti a samozřejmě i vůlí vládnoucí skupiny vést na každého občana pomyslný svazek a mít stálou on-line kontrolu nad tím, kdo je, co si myslí a co kupuje. Takže například nebude moci použít dálnici nebo si koupit lístek na železnici, pokud systém usoudí, že je to v rozporu se společenským zájmem.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Fukuyamova teorie netvrdila, že vzpoura čínských studentů musela uspět, ale předpokládala, že i Čína se nezadržitelně bude posouvat k demokratickému kapitalismu. Teď to spíše vypadá tak, že díky své odolnosti v roce 1989 může Komunistická strana Číny ukončit dějiny po svém. Totální kontrola každého jednotlivce může vést k tomu, že už žádný další masakr na náměstí Nebeského klidu nebude nikdy potřeba.

Autor je komentátor Českého rozhlasu