Lukáš Jelínek: SPD se hodí role oběti justiční cenzury i vládního kverulanta
Sotva kdo mohl čekat, že třímilionový trest, který Obvodní soud pro Prahu 1 uložil hnutí SPD kvůli podněcování nenávisti před krajskými volbami v roce 2024, přiměje Tomia Okamuru k pokání. Místo toho se pasoval do role oběti šikany a cenzury a na konferenci ve Sněmovně opět mával výtvory umělé inteligence, na nichž se mračí Afričan s nožem v ruce a vykuřují romští záškoláci. Na Českou televizi si pak dokonce stěžoval, poněvadž místo nechutných plakátů zabírala tváře politiků.
Potvrzují se domněnky, že na konci příběhu s takzvanými chirurgy z dovozu budou spokojeni všichni. Odpůrcům SPD dala justice nepravomocně zapravdu, že Okamurova kampaň překročila meze poctivého souboje.
Čtěte také
A soudkyně Ivana Tichá zřetelně popsala její slabé místo: K vyjádření politického názoru použila naprosto nevhodnou formu, která pracuje s kategoriemi „my“ a „oni“, přičemž „oni“ jsou ti, od nichž nám cosi hrozí a s nimiž si máme spojovat strach.
Ovšem i v táboře SPD mohou slavit. Okamurovo hnutí je znovu středem pozornosti a dva roky staré plakáty mu u vystrašených či zfanatizovaných jedinců nahánějí body i dnes.
Poselství radikálů
Samotný předseda Okamura byl přitom na základě poslanecké imunity do konce volebního období před žalobou uchráněn. V tomto případě stejně dává stíhání celé strany, o jejíž kampaň šlo, větší smysl.
Čtěte také
Jen si nemysleme, že se všechno rychle přežene. SPD se míní odvolat a věc dotáhnout klidně až k Ústavnímu soudu. Což by bylo vhodné řešení i proto, aby mantinely dané zákonem politickým stranám interpretovala soudní instituce, jež k tomu disponuje vyšší kvalifikací i prestiží než obvodní či městský soud.
Odhadnout postoj Ústavního soudu ale není snadné, dřívější judikáty se k příbuzným kauzám stavěly různě, takže i SPD má ještě naději, že dostane za pravdu.
Pro Tomia Okamuru je ale klíčové, že se dál může vydávat za rebela a hrobníka starých pořádků. Mnoho voličů SPD si totiž po jeho zvolení šéfem Sněmovny začalo klást otázku, zda lukrativní pašalík nevyměnil za partajní program.
Čtěte také
Tomu by nasvědčovaly i Okamurovy ústupky uvnitř koalice. Česko zůstává v Evropské unii i Severoatlantické alianci, dál podporuje Ukrajinu a navíc chystá zvyšovat obranné výdaje. Ale ani v dalších tématech se SPD nedaří. Představám hnutí neodpovídá chystaný zákon o obecném referendu ani Sněmovnou podporovaná výše rodičovské.
Ministři nominovaní SPD v rozhodujících hlasováních nedrží basu s Okamurou, nýbrž s Babišem. Ten navíc nedávno lídrovi koaliční strany naznačil, aby držel pusu a krok, poněvadž ve vládě nesedí.
Okamura to tak ale nechat nemůže. Za chvíli jsou zde komunální a senátní volby – a on potřebuje ukázat, že není vedle Andreje Babiše (ANO) pátým kolem u vozu a že má pro protestního, ba antisystémového voliče větší sexappeal než kolega Jindřich Rajchl se stranou PRO. Proto vyostřuje rétoriku proti Evropské unii, Ukrajincům, ale i skupinám ze štvavých koláží.
A když se nemůže vykázat vládními úspěchy, hraje si aspoň na opozici uvnitř koalice, která by ledacos udělala jinak a lépe, jen by musela dostat víc hlasů. Tato role bývala kdysi připisována lidovcům, ti však pravicové i levicové kabinety táhli do středu, zatímco SPD představuje pravicový extrém.
Babiš sice dál sní o tom, že Okamurovi voliče uzme, ve skutečnosti ale pouze stále častěji legitimizuje poselství radikálů. Jejich reakcí nezřídka bývá přitvrzení v programu i verbálním projevu. Totéž čekejme od SPD, a to i za cenu, že bude v soudních síních jako doma.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
