Martin Fendrych: Migrační pakt začne platit už 12. června. Evropská humanita se však ocitá v troskách
Už 12. června začne platit pakt Evropské unie o migraci a azylu. Přijat byl v dubnu 2024. Jde o celou sérii norem, které mají zajistit účinnější kontroly migrantů, ale také rychlé vracení neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu. Česko se v roce 2024 ve všech hlasováních o paktu zdrželo. Nespokojené byly i jiné země. Tehdejší české vládě Petra Fialy (ODS) se normy nezdály dost tvrdé, ale zároveň příliš byrokratické.
O paktu se jednalo od roku 2015. Po přijetí měly unijní země na přípravu dva roky. Pro Česko bylo důležité, že Brusel neprosadil povinné kvóty uprchlíků. To čeští politici odmítali.
Čtěte také
Povinné kvóty pak nahradila povinná solidarita, finanční pomoc zemím, které jsou příchozími migranty přetíženy jako Španělsko, Itálie, Řecko a další.
Migrační pakt zavádí nové společné prvky. Kupříkladu digitalizované databáze. Státy musí povinně zavést screeningovou proceduru s biometrickými údaji. Pokud příchozí přijdou ze země, u níž je jen malá šance získat azyl, vůbec o něj nebudou smět požádat.
To je tvrdé, pochybné opatření. Rovnou budou vraceni. V reálu přitom zřejmě půjde o většinu příchozích. To je opravdu velká změna.
Mizí individuální přístup
Pozoruhodné je, jak se od roku 2015 v evropských zemích naprosto změnil přístup k migrantům. Kupříkladu Německo, které tehdy prchajícím otevřelo hranice a přijalo jich více než milion, dnes patří mezi státy, které volají po maximální tvrdosti a přísnosti. Mezi přísné dnes patří kupříkladu i Holandsko, Dánsko, Rakousko.
Čtěte také
Obrátili jsme i my. Po začátku války na Ukrajině jsme ukrajinské běžence srdečně vítali a pomáhali jim. Přišlo jich zhruba 400 tisíc. Velké množství. Od té doby se však situace zásadně změnila. Ukrajinci jsou kvůli nenávistné masáži mnoha politiků vítáni čím dál méně. Přitom pracují, integrují se a mnoho oborů je nezbytně potřebuje.
Zpět k paktu samému. Unijní země měly během dvou let připravit moderní screeningové technologie a soudní infrastrukturu, aby změny začaly fungovat v celé EU. Jenomže komisař pro vnitřní věci a migraci Magnus Brunner na začátku června oznámil, že biometrickou databázi otisků prstů Eurodac plně zprovoznilo jen 11 členských zemí.
Potěšující je, že mezi ně patří Česká republika. Dalších 16 zemí ale připraveno nebylo.
Onoho slavného 12. června prý však připraveny budou. Brunner zároveň tvrdí, že většina států dosáhla „dostatečné kapacity pro řízení na hranicích a má už také potřebná zařízení i personální zajištění“. Uvidíme.
Tvrdostí nový migrační pakt připomíná tvrdost Spojených států v této oblasti za prezidenta Trumpa. Evropští zastánci migrantů tvrdí, že se pakt ocitá na samé hranici mezinárodního práva, pokud ochranu prchajících rovnou nepřekračuje.
Dá se předpokládat, že jednotlivé země budou čelit žalobám opřeným o ochranu základních lidských práv. Především proto, že do značné míry mizí jedna naprosto zásadní věc: individuální přístup k žadatelům o azyl.
Jiný problém můžeme vidět v detencích. Možnosti zemí zadržovat migranty se rozšiřují. Zavírány budou moci být i děti a mladiství. Evropská humanita se ocitá v troskách.
Autor je spolupracovník deníku Forum 24
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
