Jan Fingerland: Jsou džíny z čínské bavlny symbolem svobody?
Střety Západu i Čínské lidové republiky přibývají, zatím spíš ty kulturní, anebo nanejvýš obchodní. Naposledy se obě linie spojily do sporu kolem původu bavlny. Jde o surovinu pěstovanou v čínské provincii Sin-ťiang, tedy formálně Ujgurské autonomní oblasti, která leží na západě Čínské lidové republiky. Podle několika firem existuje podezření, že na bavlníkových plantážích nebo při zpracování materiálu pracují lidé věznění v systému převýchovných táborů.
V tuto chvíli je asi jedno, jestli dotyčné západní módní firmy skutečně prožívaly morální dilema, nebo jen odvracely případné PR nepříjemnosti, případně se snažily vyhovět svým západním zákazníkům.
Čtěte také
Představení mělo tradiční průběh, čínské úřady zahartusily a západní firmy stáhly ocas i kritické poznámky na svých webových stránkách. Vždyť čínské firmy jsou přední dodavatelé laciné suroviny a práce na Západ.
A také, a v tomto případě především, více než miliarda bohatnoucích čínských spotřebitelů představuje podstatný díl potenciálních zákazníků. Tentokrát ale bylo něco přece jen trochu jinak než dříve.
Něco se mění
Na západní straně této přetahované spočívá jedna z odlišností v tom, že firem, které se dostaly do víru čínské zloby, bylo hned několik najednou. A současně se tak děje krátce poté, co otázku Sin-ťiangu otevřely i západní vlády.
Čtěte také
22. března Evropská unie, Spojené státy, Velká Británie a Kanada společně protestovaly proti tomu, co se podle jejich mínění děje v ujgurské autonomní oblasti. Bylo to také poprvé za třicet let, co Evropská unie – společně s partnery – přistoupila k uvalení sankcí na konkrétní čínské představitele. Zatím se zdá, že zmíněné vlády mají větší výdrž než soukromé firmy, za nimiž stojí nervózní akcionáři.
Přinejmenším stejně podstatné je to, co se děje na čínské straně. Čínská lidová republika vyvolává kritiku za porušování různých pravidel dlouhodobě, dříve se nejčastěji mluvilo o Tibetu, v posledních letech se více hovoří o Hongkongu a nyní je to právě Sin-ťiang.
Kritika, se kterou přišly módní firmy, se týká používání vězňů v táborech ve zmíněné oblasti. Neboli možná na sobě nosíme džíny a trička, symboly západní svobody, vyrobená obětmi represivního systému, navíc založeného na věznění lidí za jejich původ, nikoli trestnou činnost.
Mao varuje
Čínská lidová republika existenci táborů nepopírá, ale tvrdí, že lidé jsou v nich zavřeni pro jejich vlastní dobro, jde prý o převýchovné tábory. Lidé, kterým se podařilo z těchto zařízení dostat, tvrdí, že jde o koncentrační tábory, v nichž jsou vězňové mučeni a sexuálně zneužíváni. Pro zajímavost, v Sin-ťiangu, v němž podle čínské wikipedie žije méně než 13 milionů Ujgurů, zřejmě pobývá ve zmíněných táborech asi jeden milion lidí.
Čtěte také
Čínské úřady už před časem začaly utahovat řemeny kolem Sin-ťiangu v souvislosti s obavami z nárůstu islámského extremismu, protože Ujguři jsou většinou muslimové. Mnohem významnější roli pravděpodobně hraje něco jiného. Peking je stále více znepokojen možností, že se naruší územní soudržnost Číny, to je hluboko pod kůži zažraná obava podložená historickou zkušeností.
Současně lze pozorovat rostoucí potřebu mít Čínu jednolitou i kulturně. Stát je i tak obydlen drtivou většinou etnických Číňanů, ale tlak na homogenizaci v posledních letech vzrůstá. Čínskou státní ideologií už není tak docela marxismus v maoistické verzi, ale nacionalismus až šovinismus. A tento sentiment s vládou zřejmě sdílí i část společnosti, která hledá nové pojítko.
V případě popuzené reakce na kritiku táborů v Sin-ťiangu se tento nacionalismus projevil v obou formách – jednak ven, vůči Západu, jenž je stále častěji vykreslován jako protivník, vojenský, obchodní, i kulturní. Ale i dovnitř státu, vůči samotným Ujgurům, kteří, zdá se, nenacházejí u většinových etnických Číňanů sympatii ani empatii.
Ironií je, že před šovinismem a útlakem menšin Číňany jeden vlivný politik varoval už v minulém století. Byl to Mao Ce-tung.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
