Jan Fingerland: Jordánsko je o milimetr blíž k demokracii
Jordánské království šlo v úterý k volbám. Občané vybírali parlament ve velmi citlivém období. Jak volby dopadly, a dá se z jejich výsledků odvodit nějaký trend?
Čtěte také
Debata se vede o tom, zda lze označit Jordánsko za demokracii. Lidé tam totiž mohou kandidovat i volit, jenže jsou tu dvě velká ale. Zaprvé, největší část moci má v rukou král, a ten svou pozici dědí. Panovník také jmenuje vládu a může rozpustit parlament.
Vliv veřejnosti na rozhodování monarchy tedy z velké části spočívá ve snaze vyvolat dojem, že král vnímá a nějak respektuje to, co si lidé myslí. Po bouřlivém období arabských jar v minulém desetiletí si arabští vládcové skutečně dávají větší pozor na to, aby se příliš nevzdalovali od přání svých společností.
Demokracie s výhradami
Druhou výhradou je skutečnost, že jordánský volební systém je záměrně nastaven tak, aby zvýhodňoval určité části veřejnosti, totiž ty loajálnější. Jordánská společnost je rozdělena zhruba napůl mezi potomky původního obyvatelstva Zajordánska, tedy oblasti východně od Jordánu.
Čtěte také
Jinou, možná větší část, představují lidé, kteří dorazili zejména po vzniku Izraele a první arabsko-izraelské válce v roce 1948 ze „západního“ břehu. I v dalších generacích se chápou jako Palestinci a mají k Jordánsku i k současnému režimu komplikovaný vztah. A také on k nim, protože je nepovažuje vždy za plně loajální a vnímá i to, že mnozí jsou voliči islamistů.
Tyto volby byly výjimečné několikerým způsobem. Zaprvé je velká část jordánské společnosti, zejména její palestinské části, ve varu kvůli válce v Gaze. Jsou naladěni silně protiizraelsky, a nelíbí se jim ani údajně málo kritický postoj státu vůči Izraeli. Po celé zemi se konají demonstrace nejen propalestinské, ale vysloveně prohamásovské. Vidět to bylo i při nedávných pouličních oslavách atentátu na tři izraelské pracovníky hraničního přechodu.
Račím pochodem
Současně se Jordánsku nedaří řešit jeho dlouhodobé problémy, korupci, zadlužení, a také nezaměstnanost, která přesahuje dvacet procent. Právě taková směs potíží vedla kdysi k arabskému jaru roku 2011.
Neklid v regionu navíc ohrožuje životně důležité příjmy z turismu, Jordánci se také obávají, že případný rozvrat na Západním břehu by mohl vést k migraci tamního palestinského obyvatelstva přes hranici do Jordánska.
Čtěte také
A v neposlední řadě se jednalo o první volby po volební reformě, jež má popostrčit volební systém k větší reprezentativnosti, trochu demokratizovat politický systém a tak upustit páru.
Ovšem volební okrsky jsou nadále navrženy tak, aby zvýhodňovaly voliče z venkovských oblastí, kde žijí původní Jordánci, na úkor měst, kde žije větší podíl Jordánci palestinského původu, často voličů islamistů. A celý systém také oslabuje roli politických stran.
Jednoznačně největší počet hlasů tedy dostala Fronta islámské akce, vlastně politická odnož Muslimského bratrstva, ale ve výsledku bude mít jen necelou čtvrtinu křesel. Její představitelé si navíc stěžují na ústrky ze strany mocné tajné policie.
Poslední jordánské volby tedy byly malým krokem vpřed k větší demokratizaci. Ale také možná ne větší, než momentálně Jordánsko a jeho stabilita unesou.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
