Jan Fingerland: Blízký východ chodí kolem velké jámy

Čtěte také

Írán musí reagovat na smrt Haníji. Na Blízkém východě platí jen síla a zákon odvety, říká exdiplomat

Vývoj tak proti sobě postavil Izrael, Írán a řadu íránských spojenců, jako je Hamás, Hizballáh, Hútíové a další síly. Mnozí, a možná všichni se ze svého stanoviska domnívali, že jsou v právu, anebo že nemohou jednat jinak.

Írán se cítí být povinen reagovat na troufalý atentát na šéfa Hamásu Haníju, který se odehrál v Teheránu, tedy jakoby pod ochranou právě nastoupivšího prezidenta. Kde jinde než na Blízkém východě by měli vědět, co znamená udržet si tvář?

Teheránské kalkulace

Jenže Írán je také ve velmi ošemetné situaci, protože pokud by odvetu zpackal, totiž kdyby se mu podařila až moc, byla by izraelská odpověď už příliš bolestivá. Íránský režim se po létech hospodářských problémů, protestů etnických menšin, zastánců ženských práv a protivládních demonstrantů necítí příliš silný.

Čtěte také

Jan Fingerland: Palestinci se dohodli na společné vládě, nejvíc slaví Čína

Prezident Masúd Pezeškján zdědil po Ebrahimu Raísím stav, v němž má peníze vždy jen na pár dalších dní. Pokud by Izraelci poničili ropnou infrastrukturu, mohlo by to velmi těžce dopadnout na tamní politickou stabilitu.

Spekuluje se i o tom, že atentát na Haníju umožnily určité skupiny uvnitř íránských bezpečnostních struktur, aby znemožnili pro ně příliš umírněného prezidenta a tak ho dostali pod tlak. V každém případě se ukázalo, že íránské úřady nemají situaci pod kontrolou, což je dáno nejen malou efektivitou, ale i ostrým soubojem mezi jednotlivými skupinami o vliv.

O tom, jak bude vypadat odveta proti Izraeli, také nebude rozhodovat sám prezident, jenž už bude řešit jen její následky, ale nejvyšší duchovní vůdce, vedení Revolučních gard a možná další skupiny.

Írán jistě kalkuloval s tím, jak se zbavit rizika. Jednou z možností bylo provést jiný typ útoku, například teroristický typ proti izraelským nebo židovským cílům mimo Izrael, nebo přenechání této úlohy Hamásu, který by zaútočil na nějaký symbolicky citlivý cíl – ať už objekt nebo osobnost.

Delegování rizika

Případně že bude Teherán delegovat podstatnou část odvety na libanonský Hizballáh. I ten ostatně přišel při izraelském atentátu o své číslo dvě, které chce pomstíti, a navíc vlastně už mnoho měsíců vede proti Izraeli jakousi poloviční válku pomocí raket a dělostřeleckých útoků.

Čtěte také

Jan Fingerland: Hamás otřesený atentáty se snaží udržet rovnováhu

Libanonci proto v posledních dnech očekávali další události takřka trpně, protože o podobě zapojení Hizballáhu rozhoduje samotný Hizballáh, i když izraelská odpověď dopadne na všechny, a může být pro tamní hospodářství drtivá. Ekonomika i státní struktury jsou přitom v Libanonu ještě slabší než v případě Íránu.

Už před několika týdny proběhla v Libanonu kampaň nejrůznějších osobností, která byla v podstatě zaměřena proti Hizballáhu a skutečnosti, že toto hnutí je schopno přivodit zkázu na všechny Libanonce i bez jejich souhlasu.

Hizballáh může Izraeli hodně uškodit, protože dokáže zahltit tamní protiraketovou obranu, a oproti minulé válce má velké množství přesných střel. Ovšem ani Hizballáh si nemůže být jistý, zda se nakonec celá věc neobrátí proti němu.

Izrael nemůže Hizballáh zničit, ale může ho oslabit, a také může Hizballáh zničit své vnitropolitické postavení, pokud Libanonci usoudí, že je do války zatáhl zbytečně. Střely Hizballáhu jsou rozptýleny na mnoha místech země, mezi civilní zástavbou, a pokud budou Izraelci chtít zastavit je ještě na zemi, povede to nevyhnutelně k velkým ztrátám na libanonské straně – zbytečným, jak se domnívají četní Libanonci.

Příliš mnoho odvahy

Izraelská obrana je mnohem lepší než ta libanonská, ale Hizballáh dal najevo, že hodlá útočit i na civilní cíle v Izraeli, a válka s Hizballáhem, Íránem, a případně i dalšími proíránskými skupinami by byla pro Izrael víc než nepříjemná.

Čtěte také

Jan Fingerland: Masúd Pezeškján, prezident Íránu, který upustí páru

Izraelský přístup, nejen ten Netanjahuův, je založen na principu odstrašení a udržení iniciativy. K té patří i troufalé kroky, jako je likvidace hlav teroristických organizací.

Jenže i v samotném Izraeli se proti premiérovi zvedá stále silnější kritika, že je špatný stratég, který prý dovlekl svou zemi do situace, kdy čelí nepřátelství na několika frontách současně. Tomu se podle kritiků mohl Netanjahu rafinovanějším postupem vyhnout. Izraelská odstrašující síla navíc utrpěla tím, že ani po deseti měsících se tamní armádě nepodařilo vojensky porazit Hamás v Gaze.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Izraelský premiér byl v minulosti znám jako člověk, který má velkou odolnost vůči stresu, ale také velkou nechuť k riziku. Nyní jakoby jednal jiný Netanjahu, který dává najevo, že jeho hranice jsou mnohem dál, než protivníci čekali. Problém je, že do podobného naladění se dostali i ti, kdo vládnou v Íránu, ať je to prezident Pezeškján nebo Revoluční gardy.

Někde v pozadí v posledních dnech nepochybně probíhala intenzivní komunikace, která měla vést ke snížení rizika, ale už staří Čechové věděli, že chození kolem močidla může mít následky. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu