Jan Fingerland: O úloze atentátů v dějinách
Spojené státy zažily dva pokusy o vraždu prezidentského kandidáta během pár týdnů. Každý je jiný, ale také mají leccos společného. Mají si Američané zvykat na novou normu politického boje?
Čtěte také
První atentát na Donalda Trumpa v Pensylvánii všechny zaskočil. Jen náhoda zabránila tomu, aby střelec bývalého a potenciálně i budoucího prezidenta zabil. Vzápětí byl pachatel eliminován a už tedy nemohl vypovídat. Pamětihodné bylo i selhání policejní ochrany prezidentského kandidáta.
Už po dvou měsících přišel další pokus o vraždu – trochu se to podobá dvojí střelbě na prezidenta Forda ze září roku 1975. Tentokrát se střelec dostal do Trumpovy blízkosti v golfovém resortu na Floridě, a ochranka si všimla hlavně vyčnívající z křoví.
Spiknutí nebo nákaza?
Útočník utekl, ale brzy byl dostižen. Nevíme, zda by nakonec střílel, a zda by se na několik set metrů vůbec dokázal trefit, ale nepochybně šlo o vážnou hrozbu. Později se ukázalo, že muž na Trumpa čekal asi jedenáct hodin nepovšimnut. Vzniká tedy otázka, zda je prezidentský kandidát, který není držitelem žádné veřejné funkce, během kampaně dostatečně chráněný.
Čtěte také
Jiná debata se týká motivace střelců. V obou případech se jedná o Trumpovy odpůrce, ale současně nikoli o typické příznivce jeho protikandidátky, natož nějaké progresivce. A aniž by je to zbavovalo odpovědnosti, zdá se, šlo o lidi s trochu chaotickými představami o světě.
Dále se diskutuje, zda se jednalo o individuální činy, a nebo výsledek nějakého rozsáhlejšího spiknutí, podporovaného případně i nějakým státem. Z laického pohledu se zdá, že atentát organizovaný profesionály by vypadal jinak – pokud ovšem jeho smyslem nebylo někoho usmrtit, ale „jen“ negativně ovlivnit společenskou atmosféru v USA.
A to je další otázka – zda skutečnost, že jde už o druhý pokus o atentát na předního politika během pár týdnů, je důsledkem nějakého hlubšího posunu ve společnosti, nikoli jen náhodu, nebo kvůli efektu nápodoby.
Počet vražd spáchaných střelnou zbraní ve Spojených státech dlouhodobě mírně roste. Je také nadále možné zakoupit zbraň, která zabíjí i na velkou vzdálenost, i když atentát lze teoreticky spáchat i běžnou loveckou puškou.
Otázka atmosféry
Shodou okolností to bylo letos třicet let, co Kongres schválil zákon, který zakazoval prodej „poloautomatických útočných zbraní“. Podpořili ho tehdy tři bývalí prezidenti - Gerald Ford, Jimmy Carter a Ronald Reagan.
Na všechny tři se v době jejich prezidentování chystal nebo byl spáchán atentát střelnou zbraní. Platnost zákona po deseti letech, roku 2004, vypršela. Útočník z Floridy měl zbraň ilegálně, ale jeho dřívější prohřešky, včetně zbraňových, zdá se, justice řešila dost benevolentně.
Čtěte také
Mluví se o tom, že se v Americe zhoršila společenská atmosféra, a proto se prý objevuje více politického násilí. Kritici Donalda Trumpa tvrdí, že to on svou agresivní rétorikou dělí národ a posouvá hranice toho, co je přípustné. Sám Trump po minulém i nynějším atentátu z rozdmychávání nenávisti vůči své osobě obvinil demokraty.
Tato věc se špatně dokazuje a špatně měří. Nicméně platí, že podle průzkumů veřejného mínění u republikánů i u demokratů znatelně narostl počet těch, kteří vítězství druhé strany vnímají jako hrozbu budoucnosti celé země. To dělá z politického boje existenciální střet.
A v neposlední řadě je tu otázka, zda bude mít další atentát v řadě nějaký dopad na nadcházející volby. Po červencovém pokusu v Pensylvánii se tvrdilo, že tento incident vyhrál Donaldu Trumpovi volby, a že fotografie se zaťatou pěstí vstoupí do dějin.
Zdá se, že tento efekt vyprchal nečekaně rychle. Nedělní incident dokonce působí skoro tragikomicky. Potíž je, že dusno v Americe roste a nikdo si nemůže být jistý, že se do začátku listopadu ještě něco neblahého nestane.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.