Filip Nerad: Evropa stojí před volbou stát se hráčem, nebo být jen hřištěm

Čtěte také

Spojené státy evropské? Podle Niedermayera je větší spolupráce nutná. Bartůšek se ptá na roli Česka

Evropa se z pohledu geopolitiky nachází v situaci, kterou bychom mohli označit za „bod zúčtování“.  Celá desetiletí jsme žili v přesvědčení, že mír na našem kontinentu je samozřejmostí a že obchod s autoritářskými velmocemi je nejlepší pojistkou proti jejich agresi.

A spoléhali jsme na to, že naše bezpečí navždy zajistí náš nejbližší spojenec v NATO, Spojené státy. Tento svět, jak jsme ho znali po konci studené války, je ale nenávratně pryč.

Jak se stát silným hráčem

Model postavený na dodávkách levných ruských surovin, otevřených trzích a stabilitě mezinárodního systému pod ochrannou amerického deštníku skončil. Stejně jako přestává platit řád postavený na všeobecně uznávaných pravidlech a hodnotách. Nová vláda ve Washingtonu jasně ukazuje, že ve světové politice dnes pravidla bez reálné síly nic neznamenají. O agresivní expanzi Ruska a čínském neokolonialismu ani nemluvě.

Pokud se Evropa těmto změnám nepřizpůsobí a nezačne vystupovat jako jednotný a silný hráč, stane se jen hřištěm pro zájmy ostatních. V globálním soupeření dnes totiž samy o sobě moc neznamenají ani velké unijní státy, natož ty střední a malé, jako je Česká republika. V nové realitě budou příští dekády určovat ti aktéři, kteří dokážou mobilizovat kapitál, posilovat průmysl, reformovat instituce a budovat partnerství rychlostí, kterou si toto soupeření žádá.

Čtěte také

Monika Ladmanová: Evropa a mír – nic z toho není samozřejmé

Jak se ale stát takovým silným hráčem? Evropa musí konečně „geopoliticky dospět“ a zbavit se svých vnitřních bariér a fragmentovanosti, které se skrývají za fasádou evropské jednoty. To se týká zejména ekonomického rozvoje, který je předpokladem pro mocenský růst.

Evropa má špičkové vědce i inovátory, ale nedaří se jí jejich nápady proměnit v prosperitu. Propast mezi naším kontinentem a Spojenými státy nebo Čínou se tak zvětšuje. Jasně je to patrné u investic do strategických technologií, jako je umělá inteligence.

Musíme umět dostat peníze tam, kde jsou potřeba pro naši budoucnost – do čipů, zajištění energetické nezávislosti a kriticky důležitých surovin. Bez nich budeme vždycky zranitelní, jak to dokládá i aktuální íránská krize.

Reagovat tempem krize

To samé platí pro obranu. Evropa potřebuje v rámci NATO vybudovat silný vlastní pilíř, aby přestala být závislá na pomoci Spojených států, jejichž zájmy se obracejí jinam a náš kontinent se už do jejich centra asi nikdy nevrátí. Určitě ne v dohledné době.

Filip Nerad|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Evropa si tak potřebuje vybudovat síly, které budou schopné odstrašit nepřítele i bez asistence USA. To neznamená rozejít se s Amerikou jako spojencem, ale stát se pro ni rovnocenným partnerem a vůči možným agresorům a nepřátelsky naladěným mocnostem silou, kterou nebude možné ignorovat.

V neposlední řadě jde také o rychlost rozhodování. Evropské instituce se musí naučit reagovat tempem krize, nikoliv zaběhlým tempem schvalovacích procesů, které brzdí evropskou akceschopnost. To ale vyžaduje odvahu k bolestivým reformám, třeba k omezení práva veta v zahraniční politice na unijní úrovni, kterou členské země zatím nenašly.

I další nutné kroky narážejí na spoustu překážek, národní zájmy a obecně reálpolitiku. Evropa však v současné měnící se geopolitické situaci nemá moc na vybranou. Buď se postaví co nejrychleji na vlastní nohy a stane se oním silným hráčem, nebo zůstane jen sedět na pomyslné střídačce a bude přihlížet zápasu druhých. Jeho výsledek ale dopadne o to tvrději i na ni, jak můžeme sledovat už dnes.

Autor je analytik a ředitel komunikace institutu GLOBSEC