Jan Fingerland: Egypt turistů a Egypt teroristů

Nálož nastražená u cesty udělala podle svědků velký rámus, ale naštěstí nikoho nezabila, zranila ovšem několik zahraničních turistů a několik místních. Místem útoku byla Gíza u Káhiry.

Jan Fingerland: Faraonizace Egypta ve jménu demokracie

V roce 2014 byl Abdal Fattáh Sísí zvolen prezidentem 92 procenty voličů a vloni dokonce 97 procenty. Teď se pro prodloužení jeho mandátu v referendu vyjádřilo méně než 89 procent.

Mnohem větší dopady mohou mít podobné události na egyptský turistický průmysl, který je nejen klíčovým zdrojem příjmů pro státní rozpočet, ale také, a možná především, je zdrojem velkého množství pracovních míst v zemi, která trpí chronickou nezaměstnaností. Útoky na turisty mají právě tento cíl – zasáhnout vládu na citlivém místě.

Egypt je třetí nejčastější destinací i pro české turisty mířící k moři, za Řeckem a Tureckem. Specificky egyptský trh zažil velký propad po roce 2011 v důsledku politických převratů a dosud nedosáhl rekordní úrovně z roku 2010, kdy dorazilo více než 14 milionů lidí.

Pro turisty vše

Před půl rokem se radikálům podařilo spáchat podobný útok nedaleko stejného místa v Gíze, tehdy nastražená nálož zabila několik zahraničních turistů a jejich egyptského průvodce. Velkou ranou pro egyptskou pověst u návštěvníků byl také atentát na letadlo s ruskými turisty v roce 2015.

Egyptu hrozí dalších 15 let kruté tyranie. Sísí pronásleduje islamisty i liberály

Egyptský parlament schválil změnu ústavy, která má současnému prezidentovi umožnit zůstat v čele státu i po skončení jeho současného druhého mandátu. Abdal Fattáh Sísí se přitom dostal k moci po vojenském puči v roce 2013 a postupně vytvořil nejrepresivnější vládu v egyptské moderní historii, tvrdí deník Washington Post.

Jak na tom tedy je Egypt s bezpečností? Z dlouhodobého hlediska vlastně ne tak špatně, zejména pokud srovnáme tuto zemi s některými státy v okolí, nebo se stavem v 90. letech.

Egyptskou situaci samozřejmě určuje skutečnost, že současný režim stojí na potření Egyptského bratrstva, které armáda sesadila během puče, což vytvořilo těžko kontrolovatelné islamistické podhoubí.

A za druhé fakt, že se svou ekonomickou i politickou situací není spokojena velká část Egypťanů, zejména beduínských obyvatel Sinajského poloostrova. Na jeho severu se opakovaně odehrávají těžké ozbrojené střety mezi radikály a bezpečnostními složkami, vlastně ne zas tak daleko od nejoblíbenějších egyptských letovisek.

Také po posledním útoku provedla policie razii kdesi u Káhiry a zatkla 12 údajných radikálů – pozdější oficiální informace spojily atentát na autobus u Gízy s militantním hnutím Hasm. To úřady považují za ozbrojenou složku nyní opět zakázaného Muslimského bratrstva. Razie i obvinění Hasmu jsou zřejmě jen pokusem vytvořit dojem, že bezpečnostní složky rychle zasáhly proti pachateli nedělního útoku – k tomu se zatím nikdo nepřihlásil.

Otázka prestiže

Egyptští novináři se učí, jak nelhat v zemi, kde pravda může znamenat smrt

Co má člověk říci třídě egyptských studentů žurnalistky, kteří vědí, že cena za příliš svobodné mluvení, tedy říkání pravd, které se vládě nelíbí, může být vysoká?

Egyptská vláda i nadále bojuje o maximální bezpečnost turistického průmyslu – nejen proto, že začíná sezóna příjezdů evropských turistů, ale také proto, že v Egyptě se už za pár dní bude hrát fotbalový Africký pohár národů, pro zemi prestižní akce, při které chce posílit svou pochroumanou reputaci.

To je totiž druhý úkol Sísího vlády, obnovit postavení Egypta a vyřešit jeho zásadní problémy dříve, než se nespokojená společnost opět ozve. Zatím se to daří jen napůl, například prostřednictvím velkých akcí, jako je čerstvé otevření nejširšího visutého mostu na světě, který nyní stojí v Káhiře a zkracuje cestu přes Nil. Stejně tak úspěšné rozšíření Suezského průplavu nebo naopak drhnoucí výstavbu nového hlavního města.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pro tyto akce je charakteristické, že je často provádí zahraniční firmy, například čínské, a financovány jsou ze zahraničních peněz, ať už půjček Mezinárodního měnového fondu nebo třeba Saúdské Arábie. Egypt má tedy nejméně dvě tváře, tu poklidnou, turistickou, a tu neklidnou, politickou, občas teroristickou. Naštěstí se ty dvě málo kdy dostanou do kontaktu.