Jan Fingerland: Brexit ukázal Británii exotickou

18. leden 2019
John Bercow pochází z rodiny rumunských Židů, kteří se původně jmenovali Berkovičovi

John Bercow možná snil o tom, že bude slavný. Nebo snil o tom, že bude důležitý. Nebo snil o tom, že se stane členem Sněmovny Lordů. Teď se zdá, že nejde mít všechno zároveň.

Bercow, předseda britské dolní sněmovny, je vlastně nečekaným hrdinou posledních dnů.

Jan Fingerland: Bičování Británie

Brexit

Poslancům, kteří jsou v britském parlamentu zodpovědní za hlasovací disciplínu svých spolustraníků, se říká whip, bič. Tentokrát se zdá, že bičovali spíše své voliče.

Přinejmenším pro kontinentální média, která si ho všimla v posledních dnech v souvislosti s jednáním o brexitu, snad i kvůli hledání mediálně zajímavých aspektů britského dění.

O další pozornost se mu postarali jeho nepřátelé z řad konzervativních ministrů, když pohrozili, že znemožní jeho očekávané povýšení do šlechtického stavu a přesun do Sněmovny Lordů.

Zvyklost a změna

Tím, že by byl o tuto poctu připraven, byla by porušena více než dvousetletá tradice automatického převedení mezi Peery. Odpůrci Johna Bercowa tvrdí, že je to naopak on, kdo porušuje tradice. Vezměme to ale popořádku.

Jan Klesla: Kam bankéř nemůže, nastrčí Mayovou?

Theresa Mayová

Brexit dnes sice vypadá jako chaos a naprostá katastrofa, pořád ale existuje překvapivě velká šance, že Británie a její ekonomika vyvázne bez větších škod.

Pohled na jednání britského parlamentu v pozorovateli vždy vyvolá směs úcty a pobavení. Cítíme, že jsme svědky něčeho velmi starobylého, ale také tak trochu směšného, nejen kvůli všem těm hábitům a parukám, ale i řadě dalších zvyků.

Pozornost přitahuje mimo jiné také činnost předsedy, kterému se tradičně říká „speaker“, což někdy vede k mylnému závěru, že jde o pouhého mluvčího. Jde ovšem o další relikt minulosti – speaker byl kdysi v parlamentu přítomen spíše jako mluvčí krále, institucionalizovaný zástupce koruny mezi „prostými“ poslanci. Například v dobách, kdy anglický panovník neuměl pořádně anglicky. Čistým předsedou komory je z britského hlediska krátce, sotva 150 let.

Otázka osobnosti

Tuto úlohu, včetně hlasitého volání poslanců k pořádku, vykonává John Bercow velmi osobitě a pro televizní věk vděčně, ale na druhou stranu je pravda, že podobně jednali i jeho předchůdci. Vzhledem k tomu, že Bercow je ve funkci už deset let, mnozí lidé si nikoho jiného v této pozici ani nepamatují.

Jan Jůn: Brexit - nejistota trvá. Mayová se opakuje a sněmovna se bouří

Brexit

Znělo to jako prasklá gramofonová deska či CD a stále se to opakovalo: „Musíme britskému lidu zajistit brexit.“

Část jeho úkonů a autority prostě vyplývá ze zvyku. Poslanci se například nesmějí vzájemně oslovovat, vždy mluví prostřednictvím speakera. A pokud on vstane, musejí se okamžitě posadit, i kdyby byli v půli slova. To vše přispívá k oné exotické směsi respektu a pobavení, které při pohledu na jednání ve Westminsteru zažíváme.

John Bercow ale samozřejmě je velmi barvitý muž, který se vymyká mnoha zavedeným představám. Po otci pochází z rodiny rumunských Židů, kteří se původně jmenovali Berkovičovi, jeho otec se živil jako taxikář, přesto se mladý John už na studiích přidal ke Konzervativní straně a dokonce byl konzervativcem velmi pravicovým.

Petr Hartman: Poučení z brexitového vývoje

Brexit

Víra v dohodu a obava z chaosu v případě, když se ji nepodaří prosadit. Tak lze charakterizovat stav mysli českých politiků po hlasování v britském parlamentu.

Teď mu ale na jméno nemohou přijít právě někteří konzervativci. Bercow musel vysvětlovat, že protibrexitová nálepka na jeho automobilu je ve skutečnosti na automobilu jeho ženy a podobně.

Hlavní problém nastal, když jako předseda Dolní sněmovny umožnil hlasovat poslancům o dodatku, který Mayové umožnil v případě porážky při hlasování o dohodě předložit další možnosti postupu – tím zabránil tvrdému brexitu, naopak mohl brexit odložit nebo poskytnout prostor pro jednání o druhém referendu.

Zvířátko na konec

Britští politici jen sní svůj sen o brexitu. Každý má jiný, ale skončí to chaosem, komentuje Hošek

Jiří Hošek

V úterý asi nebude sledovanější události než hlasování Dolní sněmovny Parlamentu Spojeného království o brexitu. Odejde na konci března Británie se schválenou dohodou, nebo nás všechny čeká chaos a nejistota?

Díky tomu může Mayová i po drtivé porážce v pondělí přijít s očekávaným plánem B. Probrexitoví konzervativci to ze strany předsedy považují za porušení nestrannosti a také porušení tradice.

A proto jsou ochotni porušit tradici při automatickém povýšení po předsedově odchodu z čela sněmovny, který Bercow po desetileté jistě namáhavé činnosti dlouhodobě plánoval letos v létě. On sám je člověk změn, Konzervativní stranu opustil a nehlásí se k žádnému náboženství, stal se členem mezistranické skupiny takzvaných Humanistů.

Když byl dotázán, proč v rozporu s tradicí ve věci sporného hlasování neuposlechl doporučení držitele funkce „clerk of the House of Commons“, tedy mimo jiné vykladače ústavních principů, Bercow prohlásil, že jednal podle svého nejlepšího uvážení.

Jan Fingerland

A že pokud by se vždy dodržovaly jen etablované postupy, nikdy by se nic nezměnilo. K riziku, že přijde o prestižní vyvrcholení své kariéry, se nevyjádřil.

Je to jakési lidské a politické drama na okraj hlavního dějství, ale pro diváka z kontinentu má stejně příchuť jakéhosi zpravodajského „zvířátka na konec“.