Jiří Pehe: Co může reálně změnit Alternativa pro Německo

Čtěte také

Požární zeď kolem AfD praská, extremisté posouvají Německo doprava, popisuje novinář Lindner

Začít lze tím, že AfD je i po volebním úspěchu v Sasku-Anhaltsku stranou, která je mnohem silnější v postkomunistickém východním Německu než ve zbytku země.

V celostátních průzkumech v poslední době sice o několik procent vede před takzvanými tradičními stranami, jenže to zatím nestačí k tomu, aby ji nepotkal osud krajně pravicových Svobodných v Rakousku, kteří v celostátních volbách sice zvítězili, ale do vlády je nepustila velká koalice lidovců, sociální demokracie a liberálů.

Sestaví zemskou vládu?

Po svém vítězství v Sasku-Anhaltsku bude navíc AfD pod skutečným drobnohledem. Zbytek Německa bude čekat na to, zda dokáže sestavit zemskou vládu, k čemuž bude potřebovat koaličního partnera.

Toho skoro jistě nenajde mezi tradičními stranami, takže se bude muset případně spojit s nějakou stranou, která patří do spektra krajní levice nebo levicového populismu. A spolupráce mezi krajní pravicí a postkomunistickou levicí nemusí být vůbec snadná.

I kdyby se AfD nakonec podařilo vládu v Sasku-Anhaltsku sestavit, čeká ji další výzva: bude se muset takříkajíc předvést. Na zemské úrovni přitom nemůže – třeba v boji s migrací – činit řadu kroků, které slibuje, protože by k nim potřebovala mocenské nástroje federální vlády.

Bez účasti v ní také jen těžko může začít účinně útočit na Evropskou unii, k níž má silně kritické postoje.

Konflikty s ústavou

Pustí-li se na zemské úrovni do naplňování svých dalších programových priorit, k nimž patří odpor k ochraně některých menšin, může se dostat do konfliktu s německou ústavou. Podle řady expertů a německé kontrarozvědky v konfliktu s ústavou ostatně už je, což vedlo k pokusům stranu zakázat.

Čtěte také

Doksanský: Němci volili AfD kvůli strachu z migrace. Lipavský: Pro radikály je ale i Čech cizinec

I proruské postoje AfD mohou být větším problémem než dosud, pokud by je chtěla s pomocí případné účasti v zemské vládě amplifikovat. I v tomto případě se může dostat do zásadního konfliktu s federální vládou.

I kdyby AfD nakonec stanula v příštích letech v čele spolkové vlády, narazily by v německém kontextu její případné snahy vytvořit autoritářskou vládu se silným etnonacionalistickým akcentem na problémy.

Německý ústavní systém byl totiž vytvořen po druhé světové válce s cílem nepřipustit znovu návrat totalitního systému, zejména nacismu. Stojí na důsledném vyvažování různých mocí, a silnou roli v něm hraje ústavní soud.

V cestě radikálním změnám případně prosazeným v Německém spolkovém sněmu stojí i Spolková rada, do níž své zástupce jmenují jednotlivé spolkové země. Německo navíc neumožňuje konání celostátních referend s výjimkou těch, která se týkají územního vymezení spolkových zemí.

Problémy podobných stran

Německo je zakládající zemí Evropské unie. K vyvolání jakékoliv reálné diskuze o vystoupení z Unie by AfD musela překonat odpor zmíněných institucí.

Jiří Pehe|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

AfD také hraje o čas. Přibývá totiž zemí, kde se strany s podobným programem dostaly do čela vlád, přičemž výsledky jejich politiky jsou skoro všude špatné. Americké hnutí MAGA prezidenta Donalda Trumpa nejspíš prohraje příští volby. Maďarští voliči ve volbách doslova smetli z politické scény hnutí Fidesz Viktora Orbána, které bylo vzorem pro různá nacionálně-konzervativní uskupení v jiných zemích.

Hnutí Bratří Itálie, které začínalo při nástupu do vlády s puncem strany vyrostlé z tradic italského fašismu, muselo tváří v tvář realitě svoji nacionalistickou politiku rychle poevropštit. A moc toho nepředvedla ve vládě ani strana Praví Finové. Na evropskou realitu naráží i česká vládní koalice sestávající z populistů a krajní pravice.

AfD jistě nelze podceňovat, zejména pokud tradiční strany neodkážou přitvrdit vůči migraci. Na druhou stranu není realistické srovnávat její cestu k moci s nacisty na začátku 30. let minulého století, jak to leckdo činí, protože AfD dnes operuje v mnohem komplexnějším ústavním a mezinárodním prostředí.

Autor je politolog a publicista