Jan Fingerland: Blíží se Bašár Asad k vítězství?

Jan Fingerland
Jan Fingerland

Islámský stát utrpěl dvě další prohry na řece Eufratu. Irácká armáda dobyla město Káim na syrské hranici a syrská armáda dostala pod kontrolu Dajr az-Zaur. Co znamená pád těchto džihádistických bašt pro budoucnost Sýrie?

Islámský stát pevně ovládal Dajr az-Zaur několik let, až na malou enklávu, která zůstávala v obležení. To se nyní syrským vojákům podařilo prorazit za pomocí ruské letecké podpory. Syřané tak dobyli významnou křižovatku a s ní i oblast, kde se těží ropa.

Shodou okolností další prohru utrpěli džihádisté v syrské Rakce od zcela jiných jednotek, totiž arabsko-kurdských sil podporovaných Američany a mezinárodní koalicí.

Co bude dál?

Spolu s těmito důležitými zvraty získávají na důležitosti dvě otázky: co bude s Islámským státem, a za druhé, co bude dále se Sýrií, případně s režimem prezidenta Bašára Asada.

Syrský prezident Bašár Asad na setkání s Vladimirem Putinem v Kremlu

Co se první otázky týče, prohry v Dajr az-Zauru, Rakce a Káimu jsou dalším krokem ke zhroucení IS jakožto vojenské struktury, která se bude muset transformovat na síť nezávislých teroristických buněk tradičního typu. Mnohem zásadnější je otázka budoucnosti Sýrie.

V jistém ohledu se dá říci, že Asad a vše, co reprezentuje, zaznamenává vítězství nejen taktické, ale i strategické. Už vůbec nejde o fyzické přežití jednoho diktátora nebo jeho režimu, ale spíše o to, jak velkou část někdejší Syrské arabské republiky bude ovládat a jaká pravidla budou na tomto teritoriu platit.

Asad se zbavil – nebo byl zbaven – zásadní hrozby jak ze strany sunnitských povstalců, tak i džihádistů z Islámského státu. Pravděpodobné však je, že v Sýrii bude dlouho pokračovat válka nízké intenzity a to nejen proto, že je syrská armáda příliš slabá na to, aby dobyla zpátky celou zemi, ale také proto, že syrské bojiště je velmi komplikované, kde se střetává mnoho různorodých zájmů.

Prohry v Dajr az-Zauru, Rakce a Káimu jsou dalším krokem ke zhroucení IS jakožto vojenské struktury

Kurdská karta

Například zatím není jasné, jak se Damašku podaří vyřešit otázku severu Sýrie, který je pod kontrolou kurdských jednotek YPG. Kurdové jsou také dominantní silou v oddílech, které dobyli zmíněnou Rakku – Asad se s nimi bude muset nějak dohodnout, třeba i za cenu, že na dlouho připustí silnou kurdskou autonomii v oblastech, které zatím nedokáže ovládnout sám.

Za SDF stojí Američané a další státy. Je velkou ironií vývoje poslední doby, že tyto kurdsko-arabské jednotky porážkou džihádistů uvolňovaly místo pro syrskou armádu, případně někoho ještě jiného.

Na úplné konsolidaci staré Sýrie bude i Rusko, jeden z hlavních Asadových patronů, kterému vyhovuje stav závislosti Damašku na Moskvě. V posledním roce údajně mezi Asadem a Rusy docházelo k rozporům a je možné, že Moskva syrského prezidenta obětuje, pokud tím dosáhne dohody s částí povstalců.

Prohry v Dajr az-Zauru, Rakce a Káimu jsou dalším krokem ke zhroucení IS jakožto vojenské struktury

Patroni sklízejí

Nová situace neméně vyhovuje i Teheránu, dalšímu z Asadových patronů. Írán využil oslabení syrské vlády k rozmístění svých jednotek a svých klientů v Sýrii, aby získal kontrolu nad koridorem přes Irák a Sýrii až k Libanonu a izraelským hranicím. Američany podporovaní Kurdové tak vlastně dobývali části Sýrie pro Rusy i pro Íránce.

Tato situace je výsledkem rozpolcené americké politiky v Sýrii. Trumpova vláda přerušila spolupráci s velkou částí povstaleckých jednotek, jediným pevnějším svazkem zůstává právě kurdsko-arabská SDF. Zároveň není jasné, zda mají Američané nějaké řešení pro syrské Kurdy, kteří zatím krváceli v boji proti džihádistům.

Podle nepotvrzených zpráv v těchto dnech navštívil Damašek nejmenovaný představitel americké vlády, byl to prý nejvýše postavený Američan na jednání od začátku války v roce 2011. Kdo to byl, se zatím neví, ale o čem jednal je zřejmé – jak velký díl vlivu v Sýrii budou USA mít. Podle všeho se zdá, že ne moc velký.