Jan Fingerland: Ašraf Ghaní zůstane afghánským prezidentem. Asi

Dá se tedy říct, že v Afghánistánu je demokracie velmi špatná. Právě vyhlášené vítězství dosavadního prezidenta Ašrafa Ghaního přichází pět měsíců poté, co volby proběhly. Přitom už samo hlasování na konci loňského září bylo předtím dvakrát odloženo. Ghaního funkční období tak trvalo skoro o rok déle, než původně mělo. 

A k tomu všemu prezidentovo obhájení funkce odmítá uznat jeho soupeř Abdulláh Abdulláh. Ten s Ghaním prohrál už minule a tak dlouho kladl odpor, až pro něj Ghaní zřídil zvláštní funkci „šéfa exekutivy“. A s ním se postaral o celý hrozen lidí, kteří patří k Abdulláhovým politickým klientům a spojencům.

Bratr proti bratru

Čtěte také

Afghánistán bez dohody by byl katastrofou, píše zahraniční tisk

Ani několikaletá spolupráce Ghaního a Abdulláha nevedla ke smíření a po šesti letech je Afghánistán ve stejné řece. Podle Abdulláha hlasování provázely podvody, je to také velmi pravděpodobné. Věc jde ale velmi těžko dokázat. A také není možné říct, kdo podváděl a ve prospěch koho. Podle oficiálních výsledků je ale rozdíl mezi oběma politiky skoro deset procentních bodů pro dosavadního prezidenta Ghaního.

Nad volbami se vznáší i jiné pochybnosti, včetně velmi nízké volební účasti a skutečnosti, že se často hlasuje podle etnicity kandidáta, a ne jeho politických plánů. Ghaní je vnímán jako Paštun, příslušník většinového etnika. Abdulláha prý Afghánci někdy chápou s ohledem na původ jeho matky jako Tádžika, i když byl jeho otec rovněž Paštun.

Pro Afghánistán je přitom velmi důležité, aby se jeho vláda konsolidovala, měla co největší legitimitu a schopnost vystupovat koordinovaně. Po dlouhodobém jednání mezi zástupci americké vlády a afghánských povstalců z Tálibánu se rodí možnost, že by mohlo dojít k nějaké podobě mírové dohody.

Zatím Tálibánci odmítali jednat s Ghaního vládou s tím, že jde o kolaborantskou a nelegitimní sílu. Ale Američané nyní trvají na tom, že dohodu musejí za Afghánce uzavřít představitelé volené vlády. Nepřekvapuje, že volby a jejich výsledky odmítají uznat i Tálibánci.

O dohodu s Tálibánem Ghaní stojí, protože se ukázalo, že jeho vláda není schopna ovládat podstatnou část sedmatřicetimilionové země. Otázka je, jak dlouho by se pak Ghaního vláda udržela. Na případné pozitivní výsledky se těší americký prezident Trump, který by před letošními prezidentskými volbami mohl představit další ze svých zahraničněpolitických úspěchů – ukončení osmnáctiletého konfliktu a návrat amerických vojáků domů.

Děkujeme, odejdeme

Čtěte také

Jan Fingerland: Vítězná kapitulace Ameriky v Afghánistánu

A to do té míry, že americká strana mluvila o stahování vojáků dříve, než se s Tálibánci dohodla na konkrétních parametrech. Zatím byl oznámen předběžný princip, podle kterého by se Tálibán zavázal na čas ustat s některými metodami boje, jako jsou nálože nastražené při cestách.

A také by se zavázali, že nebudou hostit zahraniční džihádisty ani jim jinak pomáhat – jak se to dělo například s al-Káidou. Američané a jejich spojenci by na základě postupného plnění závazků ze strany Tálibánu chystali pomalý odchod. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg však před pár dny na bezpečnostní konferenci v Mnichově zdůraznil, že aliance zatím Afghánistán neopouští. Koneckonců by bylo pošetilé něco Tálibánu slibovat dříve, než skončí jednání.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Český ministr zahraničí Petříček zdůraznil, že i čeští vojáci zůstávají a případný odchod by byl koordinován se spojenci. Ministr obrany Metnar je však očividně optimistický a právě oznámil snížení počtu vojáků v Afghánistánu v následujících letech z 390 na 205. Vzhledem k tomu, že se snižují počty i na jiných misích, může to být reakce na úplně jiné skutečnosti než nadějná jednání o míru s Tálibánem.

Autor je komentátor Českého rozhlasu