Jan Vávra: Demokraté by neměli přistoupit na hru nacionalistů
Spojení nacionalistických stran, o jaké se snaží Andrej Babiš s Viktorem Orbánem vytvořením nového uskupení Patrioti pro Evropu, z logiky věci nedává smysl, protože pokud by národovecké strany měly skutečně hájit zájmy svého národa, musely by se okamžitě dostat do konfliktu.
Čtěte také
Nakonec Babiš se chce spojit s rakouskou FPÖ, která vystupovala v minulosti velice ostře proti zájmům České republiky, ať už šlo o náš vstup do EU nebo o naši jadernou energetiku. FPÖ rovněž usiluje o zrušení Benešových dekretů a je silně proruská. Pokud by tedy v Rakousku vládla, nastal by nějaký konflikt s ČR velice brzy.
Podobně proti zájmům ČR postupuje i Viktor Orbán svým nadbíháním Rusku. Nicméně Babišovy a Orbánovy tahy kopírují nástup stran, které se napříč Evropou snaží lákat voliče na odpor vůči EU jako hlavnímu zdroji současného zmatku, globálních nejistot a narůstající sociální nerovnosti.
Orbán i Babiš – podobně jako jiní evropští nacionalisté – budou občanům tvrdit, že národní političtí podnikatelé jsou lepšími vůdci než evropské politické elity a že zásadní nebezpečí pro Evropany představují snahy o snížení dopadu klimatických změn, migranti a další integrace EU.
Ve většině zemí Evropské unie již neprobíhá hlavní politický střet mezi levicí a pravicí, ale mezi tradiční pravicí a zbytky liberálů na jedné straně a nacionalistickou – někdy bohužel spíše neofašistickou – pravicí na straně druhé. Problém naší země ale je, že ve střední Evropě často patří národovecké, protievropské nebo neofašistické strany k hlavním politickým silám.
Čtěte také
Zásadní otázkou tedy v současné době je, jak se k nástupu nacionalistů postaví naši konzervativci a liberálové. Jeden ze způsobů ukazuje předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, která se s některými umírněnějšími národovci snaží domluvit a vtáhnout je do podílu na vládě. Upřímnost její politiky ovšem poněkud kazí fakt, že si tím v prvé řadě snaží zajistit hlasy na své novu zvolení.
Politický střet na hřišti národovců
V ČR bohužel zatím nástup našich národovců způsobil spíše to, že se pomyslný politický střed posunul opět více doprava. Nacionalistická rétorika se stává součástí mainstreamu a hajlování na veřejnosti je něčím, co omlouváme mladickou nerozvážností. Konzervativci i liberálové přistoupili na národoveckou teorii, že migrace, Green Deal a evropská integrace jsou hlavní brzdou naší prosperity.
Domnívají se, že poklesu svých preferencí zabrání tím, že do svého repertoáru přiberou nacionalistickou a protievropskou rétoriku. Tím ale demokraté přistoupili na to, aby se politický střet odehrával na hřišti národovců. Jak ale ukázaly minulé zkušenosti, voliči nacionalistů půjdou vždy ke kováři, než ke kovaříčkovi a hodí svůj hlas největšímu křiklounovi.
Pokud si tedy tradiční strany chtějí udržet svoji pozici na politické scéně a nechtějí nést odpovědnost za zhnědnutí naší veřejné debaty, měly by postupovat zcela opačným směrem. Hlavní otázkou bude nastolení zcela jiné agendy, než jakou prosazují národovci.
Problémů, před kterými stojí ČR i Evropa, je víc než dost. Zásadní změnu může navíc přinést zvolení Donalda Trumpa, takže je třeba se připravit na ekonomická a bezpečnostní rizika spojená s jeho nepředvídatelností. Řešení těchto výzev nespočívá v oslabení Unie, ale naopak v její větší akceschopnosti a spolupráci evropských států.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
